DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 26.12.2012 09:49:15 

Kidarmy - vojenská historie 1939 - 1945

Zajímavosti ...
 

Palebné stanoviště B-2

Na severozápadě Polské republiky na pobřeží Baltu , zhruba 40 km od přístavního města Gdyně vybíhá daleko do moře  asi 40 km uzoučká písečná kosa na jejímž konci leží město Hel . Již před válkou to bylo velmi strategické místo a Poláci zde umístili baterii pobřežního dělostřelectva s dostřelem téměř 40 km která ovládala mořské přístupy jak do zálivu , tak téměř ke Gdyni . Tato baterie se dlouho bránila proti německé invazi v září 1939 pod velením kpt. Heliodora Laszkovskégo .Po zabrání Polska Německem ji dále využívala německá Kriegsmarine a po válce byla využívána i nadále , pouze s malou obměnou
výzbroje.
 
 
  
 
 
Po obsazení Polska Němci správně vyhodnotili vojenský význam Helu a vybudovali zde ještě další baterii Schleswig - Holstein , vlastně jeden velký kanon  ráže 406 mm . Tato baterie  ovládala svou palebnou silou nejen celý záliv mezi Helem a Gdyní , ale i přístupy z otevřeného moře . V dnešní době zde zbyla pouze betonová točna kanónu , betonové bunkry se skladiští a garnisonou mužstva  a úzkokolejná železnice která celý komplex zásobovala . Také tato baterie byla pod přímou správou Kriegsmarine . Nyní je zde vybudované zajímavé muzeum.
 

Baterie Schleswig-Holstein

Necelý rok po vypuknutí Druhé světové války Němci začali v Helu budovat pobřežní baterii těžkého dělostřelectva s největším dělem na světě o pevném kalibru 406 mm . Dělostřelecké stanoviště je zcela autonomní budova s opevněným palebným postavením , ubikacemi , technickými prostorami a muničním skladem s vlastní úzkokolejnou dráhou. Dělo zvané Adolfkanone mohlo bojovat i s nejtěžšími obrněnci protivníka. Svou palbou obsáhlo celý rajón Zátoky Gdaňské . Maximální dostřel 56 km zasahoval až na předpolí Elblagu. Stanoviště má rozměry 65x35 m , zaujímá povrch 2300m2 , má kubaturu 7600m3 a povrchová plocha bojové části má 833m2 . Dělo vážící 160 tun bylo umístěno v dvoupatrové pancéřové věži otáčející se po železobetonovém kruhu síly 2 m a výšky 3,15 v centrální části ., ke které z jedné strany přiléhala část obytně –technická ( 358 m 2) a z druhé strany muniční komory. Obytná část mohla pojmout 88 lidí z čehož pro obsluhu děla bylo stanoveno 55 osob , bezprostředně ve věži 20 osob a družstvo 13 mužů bylo určeno k přímé obraně stanoviště .Každý z objektů baterie měl vlastní centrální vytápění a bylo zde umístěno dobře vybavené zdravotní zařízení . V srpnu 1941 baterie prošla zkušebními střelbami . Vzhledem ke změně situace na frontách bylo počátkem roku 1942 dělo demontováno a převezeno do Francie na Atlantský val , kde po dobití valu spojenci bylo zničené .

 

model kanónu r.406 mm v muzeum baterie Schleswig-Holstein 
 
 
betonová točna  která tvořila základnu kanónu
 
 
betonové sklady a garnisony
 
 
zrekonstruovaná místnost nemocnice v garnisoně objektu baterie Schleswig- Holstein
 
 Dobová fotografie 406 mm pobřežního děla Adolfekanone
Zdeněk Beneš Kid
.............................................................................................................................................................................................
 

Vlakový bunkr u Stepiny

Mezi polskými osadami Stepina a Cziesanova je vybudována jedna z fortifikačních zajímavostí WWII v Polsku . Je to betonový bunkr pro vlak dlouhý 378 metrů a 14,6 m široký. Síla železobetonových stěn je 2 metry. Bunkr sloužil  pro rychlé ukrytí vlaku při spojeneckém náletu . Objekt se skládá ze dvou částí , jedna je samotný vagonový prostor a druhá je lokomotivní kotelna s doplňováním vody a paliva . Po stranách bunkru jsou tunely pro pohyb a úkryt pasažérů a přístupy pro posty PL kanónů  které byly umístěny po vnějších stranách. K celkovému  kompletu patří ještě dva betonové objekty stojící stranou , oba  jsou opatřeny pancéřovanými střílnami pro střelbu z pušek a kulometů. Posádku tvořily dvě roty pěchoty .

 

 
 
 
 
 
 
Na stránkách www.cestovani.idnes.cz se mi povedlo najít celý článek o této fotifikační zajímavosti WWII. Přetiskuji jej a zároveň přidávám odkaz na celý originální článek , včetně upozornění na autora fotografického archivu zde použitého .
 
 
 
Kde se ukrýval přísně střežený Hitlerův vlak
 
Vesnička Stępina v jižním Polsku, zhruba 40 km od slovenských hranic, vypadá na první pohled jako stovky jiných. Přitom právě tady se za druhé světové války ukrýval speciální vlak Amerika, který sloužil jako hlavní pojízdný stan Adolfa Hitlera.
Nedaleko městečka Krosno, odkud začal pozdější útok československého armádního sboru na Duklu, leží obce Stępina a Stzyżow. Dodnes se zde zachoval téměř půl kilometru dlouhý a jedenáct metrů vysoký betonový tubus, který sloužil jako úkryt pro Hitlerův vlak Amerika, později nazvaný Brandenburg I a II. V okolí se nacházejí obrovské nadzemní i podzemní objekty, kde se ukrývaly další speciální štábní vlaky wehrmachtu.
(Mimochodem, název Hitlerova vlaku Amerika je odvozený od malé francouzské dědiny, kde nacistický vůdce bojoval za první světové války.)
 
Mobilní velitelství bylo snadno zasažitelné
Velení německé armády počítalo při řízení válečných operací s mobilitou, přičemž mělo být zachováno i určité pohodlí a ubytovací kapacity pro důstojnictvo. Označení objektů je Anlage Sűd A - Stryżow, Anlage Sűd B - Stępina. Další, s označením Anlage Mitte, jsou poblíž Łodže.
Vlaky představovaly výhodný mobilní prostředek, ale byly i lehce zranitelné, počítalo se s činností partyzánů i leteckých útoků. Proto velení wehrmachtu (OKW) rozhodlo nechat zbudovat řadu úkrytů, jejichž výstavbou byla pověřena pracovní organizace Todt.
 
Dlouhý betonový had ve Stępině
Železobetonový tunel dlouhý 385 metrů a vysoký 11,4 metru se táhne nenápadným údolíčkem mezi kopci při odbočce ze železniční trati Rzesów – Jasło, která dále pokračuje na objekt ve Strzyżowě. Koleje, jež vedly k tunelu, jsou již dávno demontovány a skončily na jiné trati nebo ve sběru.
Na stavbě pracovalo kolem 4 000 dělníků, vše za přísných bezpečnostních opatření, ochrana tunelu spadala do kompetence luftwaffe. Dělníky nebyli jen Němci, kromě již zmíněné Todtovy organizace bylo na práci nahnáno na dva tisíce vězňů z táborů ve Frysztaku a Szebinách, kteří byli po dokončení prací popraveni.
 
 
Z výšky téměř není vidět
Síla stěn tunelu, který má tvar horského hřbetu, jenž měl znesnadnit zásah leteckou bombou, je mezi třemi až čtyřmi metry. Kromě rozmístěných baterií flaku je stavba mírně zakřivená, takže případné letecké útoky by zřejmě nepřinesly žádné úspěchy. Objekt měl odolat přímému ostřelování děl kalibru 220 mm. Počítalo se s maskováním sítěmi, popřípadě i drnem, takže rozeznat tunel z výšky bylo téměř nemožné.
Po obou stranách kolejí byly uvnitř perony, po levé straně pak řada malých místnůstek. Kromě ocelových vrat na obou stranách je ve stěnách devatero pancéřových dveří. V průčelí vjezdu je jakýsi asymetrický štít, který měl v případě náletu přitáhnout pozornost nepřátelského letectva jako možný cíl. Tunel byl po čas bojů na východě udržován ve stavu pohotovosti kdykoliv přijmout vlak Hitlera nebo jiné štábní vlaky.
Setkání Hitlera s Mussolinim
Podle zachované fotografie, která je na informační desce u vchodu k tunelu, se právě zde Hitler setkal 27. a 28. srpna 1941 s vůdcem italských fašistů Benitem Mussolinim. Na návštěvu vzpomíná Hitlerův adjutant von Below:
 
"Nejdřív přijel Mussolini, který byl na návštěvě italských jednotek začleněných do armádní skupiny Střed. Nejprve navštívil vůdce v hlavním stanu Vlčí doupě. Poté se oba odebrali ke štábu armádní skupiny na východě. Odtud se společně letadlem vydali na letiště v Krosnu, poté s kolonou automobilů odjeli do Cieszyny, kam byl již předtím přistaven vůdcův zvláštní vlak Amerika. Tím zajeli do Strzyżowa, kde Hitler ducemu ukázal část vybavení Anlage Süd."
 
Pověsti o velkém podzemí
Když v červnu 1944 sovětská vojska dorazila k řece San, Němci začali s evakuací objektu, od 3. do 29. srpna tu probíhala frontová linie. Po jejím posunu na západ zde měli Rusové čtyři měsíce vojenskou nemocnici.
Dnes je objekt prázdný, technická část padla jako kořist do rukou Rudé armády, po válce sloužil hlavně jako sklad zemědělského družstva, byla zde velkopěstírna žampionů. V 60. letech minulého století tu byl záložní depozitář Polské národní banky (NBP).
V poslední době byl tunel převeden do držení města Frysztak, zpřístupněn a Poláci ho využívají k pořádání setkání vojenských klubů s ukázkami bojové činnosti.
 
Podle některých polských pramenů je tunel jen nadzemní částí velkého objektu, ta podzemní je prý zaplavena vodou. V obrovských katakombách mělo být na 40 velkých, perfektně a snad i luxusně vybavených místností, které měly sloužit jako další záložní stan Adolfa Hitlera.
 
Tunel v Żarnowské hoře
Další tunel se nachází ve Strzyżowě, zhruba 12 kilometrů východně od Stępině.
Tady, zhruba 500 metrů od nevzhledného a špinavého nádraží, je po levé straně trati v masivu Żarnowské hory vyhloubený 560 metrů dlouhý tunel, který má výšku 9 a šířku 12,25 metru. Jeho ústí uzavírají mohutná ocelová vrata.
Tunel ve Strzyżowě byl určen k ochraně štábního vlaku vrchního velitelství wehrmachtu. Z nedalekého nádraží k němu vedla kolejová odbočka, portál je předsunut asi o deset metrů před vlastní objekt. Jeho okolí nebylo chráněno žádnými bunkry, sloužila zde jen strážní jednotka.
Dohady se vedou o jeho průjezdnosti, některé prameny uvádějí, že koleje vedly skrz a ven, jiné, že byly ukončeny u protějšího vchodu. U kolejí byl dřevěný peron, následovaly technické instalace. O návštěvě štábního vlaku jsou informace z října 1943, od roku 1944 zde byly montovány letecké díly firmy Flugwerke se sídlem v nedalekém Rzesówu.Podle výpovědí očitých svědků se z podzemí hory často ozýval velký hřmot a filtračními tunely i branami se valil ven kouř. Z toho se usuzuje, že zde mohla probíhat část výroby motorů pro V1 a V2 poté, co Spojenci bombardovali Penneműnde. Nedaleko se skutečně nacházel zkušební polygon. Panují domněnky i o výrobě dalších "zázračných" zbraní, dokonce se uvažuje, že v prostoru mohlo dojít i k nějakým pokusům s vývojem hitlerovských atomových zbraní.Ještě v nedávné době se mohlo tunelem, ve kterém bylo množství bláta a vody, chodit jako spojkou do vedlejší vesnice, nyní je vstup možný pouze v návštěvních hodinách o sobotách a nedělích nebo po telefonické domluvě, stejně jako ve výše popsaném objektu ve Stępině.
 
 
Technické zázemí u tunelu
 
 
Vjezd do tunelu ve Strzyzowe
 
 
Vrata do tunelu ve Strzyzowe
 
 
 
 
Jídelní vůz vlaku Amerika
 
5x foto z archivu Vratislava Konečného
 
 
8. prosince 2008
............................................................................................................................................................................................................
MUZEUM ORLA BIALEGO VE SKARŽISKU KAMENIA
  

Tady jsem si ovšem vychutnal vraky bojvé techniky pocházející přímo ze zdejšího regionu .  Vraky tanku Pz4 , samohybného děla Stug4 , kanon z Královského tygra, korba z „ Haklu“ , věž T-34/76 druhé série , přední kanonový kryt Panthera a jiné…….. to jsou lahůdky o kterých si naši hledači , milovníci bojové originální techniky a rekonstruktéři  historických vozidel mohou nechat pouze snít . Na vracích německé techniky mě naprosto fascinovaly zbytky antimagnetické pasty Zimmerit  Celému venkovnímu areálu muzea dominuje polský torpédový člun z konce 70. let . Také vnitřní expozice je poměrně bohatá , ovšem nijak nevybočuje z běžného průměru vojensko-historického muzea .

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

  

 

 

  

............................................................................................................................................................................................................

  

Muzeum Marynarki Wojennej ve Gdyni

 

Po naší loňské návštěvě muzea jsem se letos opět zašel podívat jaké novinky se zde objevily. Musím ukázat jednu zajímavost , která je sice staršího data, ale stojí za shlédnutí . Jde o věž polské ponorky ( typ jsem bohužel nenašel uvedený ) vyrobené v roce 1936 v Holandsku . Novinkou ovšem byl hlídkový kutr Batory, dnes nejstarší muzeální vojenský exemplář bojové  lodi v Polsku . Zde si ho můžete prohlédnou jak vypadá po celkové renovaci . Ostatní fotografie jsou pouze pro celkovou představu muzea. Muzeum je umístěno pod volnou oblohou a jeho expozice zahrnuje výzbroj námořnictva od středověkých kanónů až po moderní bojové systémy palebné , torpedové a radarové techniky současnosti a nedávné minulosti . Součástí expozice je i předválečný polský torpédoborec Blyskawica a vedle něho zakotvená plachetní školní fregata Dar Pomorza , které jsou zakotvené ve Gdyňském turistickém přístavu a volně přístupné veřejnosti .

                                        Ponorková věž

 

                 Pár exemplářů muzea 

 

                            Polský torpedoborec Blyskawica

                          Školní plachetní fregata Dar Pomorza

 

Historie hlídkové lodě ORP Batory

Tento kutr , nyní nejstarší muzejní lodní exemplář v Polsku, dlouhý 23,5 m  byl spuštěn na vodu ve Gdyni 22. června 1932 a zařazen do služby polského námořnictva- flotily hraniční stráže  jako hlídková loď . Byl  proslulý svou rychlostí , která na svou dobu a typ dělala celých 24,5 uzlu . Ve Gdyňských a Helských vodách vykonával strážní a celní službu . Těsně před napadením Polska Německém - 31. srpna byl Batory zmobilizován a určen pro převoz raněných z Helu do Gdyně . 1. – 2. září po vypuknutí války již ale střílel na fašistická letadla bombardující baterie na Helském poloostrově . Desátého září se zapojil do obrany Helu i na vodě . Po kapitulaci Helu 2. října 1939 se Batory vydal na svoji poslední válečnou „ rejsu“ . Se šestnácti osobami na palubě , až na 3 to byli všichni vojenští a námořní důstojníci a poddůstojníci prorazil Batory německou námořní blokádu Helu do přístavu  Klintehamn v Gotlandii a nechtíce se dostat do zajetí , nechal se internovat ve Švédsku – Valhomii. Zde bok po boku s polskými ponorkami ORP Sep, Rys , Źbík a školní fregatou Dar Pomorza zůstal až do konce války. Do Polska se spolu s ostatními plavidly vrátil v říjnu 1945 a brzy byl znovu zařazen do služby . Svou slavnou karieru ukončil v roce 1974 kdy byl v Helu ve válečném přístavu vyřazen a zakotven jako pomník . V roce 2008 byl Batory přemístěn do Muzea Marynarki Wojennej ve Gdyni a v červnu 2009 firma GOTYK z Lubicza k. Torunia přistoupila k celkové renovaci již značně zchátralého a zdevastovaného ORP „ Batory“ . A tento rok se již mohli milovníci historických válečných plavidel pokochat celkovým výsledkem v prostorách Gdyňského Muzea Marynárki Wojennej .

   

 

Kid  

...............................................................................................................................................................................................................

  

WESTERPLATTE

Snad každý Polák zná symbol polského odporu a l počátku vypuknutí Druhé světové války – Westerplatte . Tato opevněná kasárna u vjezdu do přístavu Gdaňsk byla první na koho se snesla dne 1. Září 1939 v 4.45 hodin  palba německé agrese.Německý školní křížník Schleswig-Holstein který v té době pobýval na „ přátelské“ návštěvě ve Gdaňském přístavu zasypal  Westerplatte ohněm svých 28 cm děl. Zároveň zaútočil německý pozemní výsadek . Obránci přečkali 17 dělostřeleckých salv, odrazili 14 útoků, nespočet náletů střemhlavých bombardérů Ju -87 Stuka a sami podnikli 19 nočních výpadů.  Z původního počtu asi 240 mužů jich 15 padlo a téměř každý byl raněný . Mimo kulometů , pušek a ručních granátů neměli žádnou těžší výzbroj. Přesto odolávali až do 7.září a nepříteli nenechali ani píď polské země .Ke konci sedmidenní bitvy již byli bez vody , teplé stravy a bez munice . Právě tento faktor nakonec vedl k tomu  že se velitel obrany mjr.Henryk Sucharski rozhodl ke kapitulaci a v 10.15 hodin vyvěsil bílou vlajku . Jako uznání hrdinství obránců mu velitel německých sil povolil odejít do zajetí se šavlí u boku . Paradoxní je , že největší škody na celém objektu nezpůsobila palba lodi Schleswig-Holstein , ale letecké nálety. Křižník totiž pálil na opevnění z takové blízkosti , že náboje velké ráže často ani neměly čas se během letu odjistit a působily pouze jako velké pevné projektily. Přesto i tak došlo k několika velkým destrukcím , nehledě na značný psychologický účinek .

Jako každý rok  , tak i letos se přesně na místě památného boje u památníku Westerplatte a zbytků garnisony konal velký pietní akt a ráno , přesně 1.září ve 4.45 hodin zde proběhla rekonstrukce bitvy o Westerplatte . Tentokrát za účasti polského presidenta a nejvyšších špiček armády a vojenského námořnictva . Za přísných bezpečnostních opatření pan president Bronislaw Komorowski položil věnce k pomníku hrdinů a přihlížel bojové ukázce na místě původních bojů . Pro nás , účastníky kteří vše sledovali z povzdálí je zajímavé i to , že např. zákopy pro obranou lini poláků zde musely být uměle vytvořeny navršením písků se zeminou , neboť pyrotechnici zde z bezpečnostních důvodů zakázali kopat do země . Stále se zde nachází nehluboko pod povrchem značné množství munice a to i přes stále kontrolní prohlídky .

Ze samotných kasáren je dnes ruina která je údajně ve stejném stavu jako po ukončení boje a je zakonzervovaná jako památník a turistická atrakce  . Delší křídlo ( garnisona měla původně tvar T ) je zbouráno a ještě za socialistické éry zde byla vybudována pamětní alej s cestou k pomníku . Průvodce který nám ukazoval interier zbytku garnisony a vyjádřil všeobecné pochyby o devastaci objektu pouze bojem v roce 1939 . Panuje zde názor že po válce , kdy zde byl uzavřený vojenský prostor se na zničení objektu určitým způsobem podílela i sovětské osvobozenecká vojska . Průvodce to dokládal rozložením trosek , kdy např. některé aspekty jasně ukazují na výbuchy zevnitř budovy , aniž by byl porušen v těchto místech strop kudy by mohla dopadnout letecká puma nebo náboj velké ráže .

 

              Památník ve Wesrerplatte

 

      Původní půdorys garnisony, v místě příčného křídla je dnes pamětní alej

 

              Dobová fotografie garnisony

 

       

          A jak to vypadá dnes....

               Čelní strana garnisony se jmény polských obránců 

 

Zdeněk Beneš Kid

...................................................................................................................................................................................................................... 

  

Natáčení filmu Bitva o Waršavu 1920

září roku 2010 jsme se jako Půjčovna zbraní zúčastnili natáčení nového polského 3D velkofilmu  Bitva o Waršavu 1920. Film režíroval známý  režisér Jerzy Hoffman, naši i

světoví diváci jej znají z velkolepých polských historických filmů Křižáci, Potopa, Ohněm a mečem a další. Kdo jednou tyto filmy viděl, jistě byl unesen výpravou, masovými scénami a velkolepým pojetím slavných období polské historie. Compars zde zajišťovalo téměř 400 lidí z řad klubů vojenské historie z celého Polska, oddílů Střelců a skoro 70 jezdců  převážně z historické jednotky Polské armády. Koordinaci měl na starost můj starý přítel Pawel Rozdžestwieński, provozovatel největšího vojensko-historického polského portálu Do broni.

Ve filmu Bitva o Waršavu 1920 jsem dostal miniroličku jako obsluha kulometu a měl jsem možnost si omrknout natáčení bezprostředně zblízka. Film má mít premiéru tento rok v září a snad ještě během tohoto roku se dostane i k nám. Je opravdu na co se těšit.

 

 Pawel Rozdžestwieński a Jerzy Hoffman

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdeněk Beneš Kid

.........................................................................................................................................................

 

Skansen Řeky Pilici

Muzeum vzniklo v roce 2000 a v Polsku je to první open air muzeum na řece. Zpočátku fungovalo jako Společnost- muzeum o  které pečuje Spolek přátel řeky Pilice a regionu (zřizovatel a správce zařízení). Od 19. dubna 2005 muzeum funguje jako samosprávná kulturní instituce přímo řízená Městským úřadem v Tomaszówe  Mazowieckim. Základní myšlenka je vytvoření živého objektu, kde příroda , historie řeky a kulturní prostor který si vytvořili můžete vnímat všemi smysly. Mnoho exponátů  dostalo ve Skanzenu Řeky Pilica "druhýživot".
Nejrozsáhlejší výstava má název "Voda v povodí Pilici a mletí mouky." Jejím nejdůležitějším znakem je dřevěný vodní mlýn, přestěhovaný spolu s veškerým vybavením v letech 1998-2000 z vesnice Żerechowska Forge, která se nachází na řece Luciążą - největším levostranným přítokem Pilici. V interiéru budovy je výstava o tradicích  mletí mouky v povodí Pilice, jehož hlavním rysem je pohyblivé zařízení mlýnů. Skansenový mlýn vedle stylové galerie shromáždil více než 30 mlýnské kamenů z dnes zaniklých mlýnů pánve řeky Pilica. Je to největší  sbírka v Polsku.

Velkou část expozice skanzenu a muzea představují exponáty "Pilica - trofeje války." Prezentované exponáty byly  většinou vyloveny z řeky buď při různých čistících prací , nebo účelovým pátráním a zbytek pochází ze zemí nadpilickich. Nejcennější a zároveň  těšící se největšímu obdivu je světový unikát, exponát těžkého obrněného dělostřeleckého experimentálního tahače na podvozku traktoru Luftwaffe SdKfz 8, lidově nazývané "křídla". Byl vyloven z  Pilici v roce 1999, tedy 54 let po potopení. Propadl se ledem při ústupu německých kolon.V současné době je plně restaurovaný a provozuschopný. Skansen pod širým nebem je uveden pod názvem "Opevnění linie Pilici", kde si můžete prohlédnout mimo jiné železobetonový bunkr typu Tobruk. Jedenatřicetitunový  bunkr byl přesunut do muzea ze vzdálenosti 30 km od obce Włodzimierzów Tomaszów Mazowiecki / Sulejów. Další zajímavé exponáty jsou např. celokovový říční nákladní člun starý 100 let, vojenský říční remorkér KH-200 a různé typy pozemní bojové techniky a říčních min.

V Skanzenu řeky Pilici může také vidět objekty a exponáty ze Spałai - okouzlujícího Nadpilickiého města, které bylo svědkem mnoha zajímavých událostí. Jsou shromažďovány v "Dary bývalého Špály". Většina památek zde vystavených  pochází z dob, kdy Spala byla rezidencí ruských carů (na přelomu století). Za zmínku určitě stojí rarita, dřevěná carská toaleta, jejíž domeček v současné době slouží jako pokladna .

Perlou říčního skansenu na Pilici je budova vlakového nádraží - čekárny Czarnocin. Tato celodřevěná a bohatě zdobená stavba byla postavena v roce 1896 jako ředitelství Expozice Pavilionu  železnice Varšava-Vídeň  na Všeruské umělecké průmyslové výstavě v Nižném Novgorodě v roce 1896 (město na východ od Moskvy na soutoku Volhy a  Oki). Po výstavě v roce 1897 byl pavilon rozebrán a přepraven po trase Varšava-Vídeň železnicí. Sloužil jako  čekárna stanice "Wolbórka" pod Będków (od roku 1925 byla zastávka  nazývána "Czarnocin, a nyní se vrátila k názvu" Wolbórka "). Když se železnice přestala provozovat, znepokojivým tempem chátral. Zachránilo jej před úplným zničením  společné úsilí místních orgánů a Skansenu Tomaszów Mazowiecki Řeka Pilica. Jejich výsledkem bylo přijato dne 27. října 2006 u Krajského úřadu konzervátorů rozhodnutí přestěhovat budovu čekárny na Tomaszów Maz a jeho rekonstrukci instalovat v Museum Řeky Pilici, kde získal nový život.

 

  

 

 

 

 

 

 

strážnice carské gardy ze Śpaly

 

 

 

 

 

 

 

 

carská toaleta-nyní pokladna skansenu

 

 

 

 

 

 

Bunkr " Tobruk" ve Skansenu

 

 

Dobové zobrazení a nákres

.....................................................................................................................................................