První pluk námořní pěchoty vznikl při Baltské flotile v průběhu tzv. severské války 16. listopadu 1705. V roce 1720 Petr I. Veliký zreorganizoval pluk námořní pěchoty na 2. samostatné prapory po pěti rotách. Na konci severské války sloužilo v námořní pěchotě 16 až 20 tisíc mužů. V roce 1815 byla námořní pěchota rozpuštěna.
V průběhu první světové války byly v sestavě Baltské a Černomořské flotily sestaveny dvě divize námořní pěchoty. Po převratu v Rusku byli příslušníci námořní pěchoty začleněni do běžných jednotek Rudé armády.
Vlajka Válečného námořnictva
Sovětské brigády námořní pěchoty ve Velké vlastenecké válce
Když Německo napadlo Sovětský Svaz, námořnictvo vytvořilo množství brigád námořní pěchoty. Námořní pěchotní brigády měly chránit jeho základny před rychle postupujícími německými pancéřovými klíny. Zpočátku námořní pěchotní brigády bojovaly v obraně Leningradu, Talinu, Oděsy a jiných Baltických a Černomořských přístavů. Později se využily k obojživelným operacím v Azovském moři a na hlavních řekách během útoku na Německa.
Přes jejich příležitostný vpád do obojživelného válčení, Sovětské námořní pěchotní brigády nebyly marines v západním smyslu. Byli to vlastně lodní posádky sebrané ze zničených a
ztracených lodí a přebytečného mužstva vyčleněné pro pobřežní bojovou činnost, spíše než jako původní námořní pěchota 19. století. Zpočátku nosili své námořnické uniformy a v boji se vyznačovali značným elánem a odvahou, i když místy ne zrovna taktickým uměním.
Jejich černé kabáty a divokost jim vynesla přezdívku Černá smrt, nebo také Černí ďáblové.Zatímco se velké počty námořních pěchotních brigád objevily v 1941, na jaře roku
1942 jich zůstala jen hrstka. Postupně přijali armádní uniformy a jejich výcvik a taktická dovednost se vyrovnávali a rostli, v podstatě tvořili další střelecké brigády.
Stejně jako Brigády námořní pěchoty námořnictvo také utvořilo Námořní střelecké brigády, Námořní střelecké brigády byly armádní formace tvořené námořním personálem.tedy příslušníky týlového a pobřežního zabezpečení. Jejich příslušníci měli normální armádní organizaci, uniformy a vybavení a operovali pod armádním velením. Jediná neobvyklá věc o nich byla zdroj jejich personálu
Brigády námořní pěchoty - organizace
Tyto brigády byly organizované jako složky oddělených praporů .Brigády se skládaly ze tři až sedmi praporů , každý s několika menšími jednotkami. Teoreticky, každý prapor měl tři třelecké roty , kulometnou , minometnou, dělostřeleckou baterii, průzkumnou četu a velmi malou plamenometnou četu. V praxi byly prapory tvořeny spíše spěšně a mohly mít docela různé vybavení
Historie brigád
3. Brigáda námořní pěchoty
3. Brigáda námořní pěchoty byla vytvořena z posluchačů S. M. Kirovi Námořní Akademie v Leningradě v červenci 1941 se čtyřmi prapory. Byla urychleně vržena do přední linie a bránila území mezi jezery Ladožským a Oněžským. Tam zůstala až do června 1944, kdy se zúčastnila útoku na Finsko. V lednu 1945 se brigáda stala horskou střeleckou brigádou,což bylo účelnější vzhledem k jejím novým úlohám.
4. Brigáda námořní pěchoty
4. Brigáda námořní pěchoty byla také tvořena z příslušníků S. M. Kirovi Námořní Akademie. Šla do přední linie v září se třemi prapory (304, 306, 314 prapor námořní pěchoty) bránit břehy řeky Něvi . Později jí byla zadána úloha střežení ledového most přes Ladožské jezero, což bylo Leningradské záchranné lano během jeho blokády. Zajímavostí je, že vzhledem k tomu že se nenacházeli „ na souši“, plně spadali pouze pod námořní velení nebojovali v armádní sestavě. Na konci roku 1942 byla brigáda přečíslována na 260. Brigádu námořní pěchoty. Brigáda měla neobvyklý primát ve vysazení posledního obojživelného výsadku války na východní frontě , když byla vysazena ve Východním Prusku na konci dubna 1945!
6. Brigáda námořní pěchoty
6. Brigáda námořní pěchoty byla vytvořena ze třech praporů námořníků- nositelů řádu Rudého praporu Baltické loďstva umístěného v Kronštatu. Neobvykle mnoho, více jak 50 % příslušníků brigády bylo členy Komsomol . Brigáda bránila Leningrad až do konce blokády a byla rozpuštěna v květnu 1943.Jedna zajímavost z Leningradského působení brigády – převažovala u ní podpora těžkých tanků, které se zde stále vyráběly v hlavním předválečné Leningradském závodě
7. Brigáda námořní pěchoty
7. Brigáda námořní pěchoty byla sestavena v Sevastopolu na Krymu v Černém moři v srpnu 1941. Jeho čtyři prapory bojovaly při obraně námořní základy v Sevastopolu až do okamžiku než město v červenci 1942 padlo.
8. Brigáda námořní pěchoty
8. Brigáda námořní pěchoty byla vytvořena v Novorossiisku na Kavkaze, na pobřeží Černého moře v srpnu 1941. V říjnu čtyři prapory byly přepraveny k Sevastopolu na motorové lodi Rudý Kavkaz . Brigáda měla sílu pěti praporů, v prosinci byla téměř zničena v těžkých obranných bojích ale následující měsíc ještě znovu vybudována na zbytek bojů o Sevastopol. Když město v červenci 1942bylo dobyto byla brigáda zcela zničena.
9. Brigáda námořní pěchoty
9. Brigáda námořní pěchoty byla vytvořená v Taganrogu na Azovském moři blízko Rostova v prosinci 1941.Při svém vzniku měla šest praporů. V pozdním květnu byla přepraveno na pomoc k Sevastopolu a zničena o necelé dva měsíce později při pádu města.
12. Brigáda námořní pěchoty
12. Brigáda námořní pěchoty vytvořená v Archangelsku na severu Arktického Kruhu. Po dobu války ochraňovala přístav Murmansk (kde se shromažďovaly dodávky Lend-lease ) a útočila na Německé a Finské pozice kolem Barentsova moře
83. Brigáda námořní pěchoty
83. Brigáda námořní pěchoty byla vytvořena v Novorossijsku na Kubáňském poloostrově v srpnu 1942 po Německém obsazení Rostova. Zpočátku měla tři prapory (16, 144, a 305 Námořní pěchotní prapor ). Její příslušníci bojovali při obraně své základny, předtím, než byli zatlačení na jih s zbytkem armády. V této době získala brigáda svůj první Řád Rudého praporu. V únoru 1943 zahájili obojživelnou akci osvobození Novorossijska podporovanou 6ti lehkými tanky M3L Stuart . Přestože se hlavní výsadek
nezdařil, část brigády se zachytila při klamném výsadku v prostoru města Stanička. Zde vytvořili předmostí od té doby zvané Malá země. Brigáda neměla možnost úniku. Postupně byla doplněna svými zbylými prapory a armádními složkami. Toto předmostí o rozloze několika desítek čtverečních kilometrů úspěšně bránila až do dalšího obojživelného výsadku a osvobození Kubáňského poloostrova o sedm měsíců později.V té době měla brigáda čtyři prapory a začlenila pod své velení i několik samostatných praporů námořní pěchoty. Po osvobození Novorosijska získala název „ Novorossijská „ .
V listopadu téhož roku se Brigáda zúčastnila přistání na Kerčském poloostrově na Krymu, potom v roce 1944 operovala proti proudu Dunaje v rámci Dunajské flotily do Rumunska a Maďarska, kde prodělala jednu z obojživelných operací nejvzdálenějších od moře, když překřížila Dunaj do Budapeště v březnu 1945. Po dobytí Budapešti se vylodila na druhém, slovenském břehu Dunaje u osady Moča a zúčastnila se osvobození slovenských měst Komárno a Bratislava. Poté byla předisponována na jižní Moravu pod velení 1. gardového jezdecko – mechanizovaného sboru a v jeho zařazení bojovala na přístupech k Brnu. Válu ukončila jako výsadek na nádržích tanků 5. Gardového tankového sboru, který postupoval na Prahu! finální titul byl 83. Brigáda námořní pěchoty Novorossijsko-Dunajská , dvakrát vyznamenaná Řádem Rudého praporu a Suvorova Brigády Námořní Pěchoty.
Foto Bratislava duben 1945
92. Brigáda námořní pěchoty
92. Brigáda námořní pěchoty byla tvořena příslušníky od Volžské Flotily v září 1942. Její dva prapory byly nasazeny k obraně Stalingradu. Brigáda celou blokádu držela Obilné silo na jižním Mamajevském Kurganu. Zdá se že brigáda byla rozpuštěna po osvobození města.
254. Brigáda námořní pěchoty
Tato brigáda byla ojedinělá tím, že byla vytvořena nikoliv z námořníků, ale z armádních vojáků 135. střeleckého pluku. Po celou dobu války měla na starost ochranu hlavního přístavu v Severním moři Murmanska, důležitého pro spojenecké dodávky Lend lease.
260. Brigáda námořní pěchoty
4. Brigáda námořní pěchoty byla přejmenovaná na 260. Brigádu námořní pěchoty koncem roku 1942.
Uniformy Vojenského námořnictva SSSR - mužstvo
Uniforma vz.5 Uniforma vz.6 Uniforma vz.4 Uniforma vz.2
pro použití na břehu služební , zimní každodenní, letní každodenní , letní
1940 – 43 1940 – 43 1935 – 41 1935 – 41
Uniforma vz. 3 Uniforma vz.5 Uniforma vz.3
služební na palubě služební na palubě přehlídková ústroj
1935 – 41 1935 - 41 1943 – 45
Floty válečného námořnictva
Severní flot – Severní námořní flotila
Byla založena na počátku první světové válkyjako Flotila Severního ledového oceánu k přepravě vojenských dodávek do nezamrzajících přístavů na severu Ruska .Za občanské válkyplavidla flotily použil generál J.K.Millerpro evakuaci svých vojsk do Norska .Obnovena byla v roce 1933 na příkaz J.V.Stalina jako Severní námořní flotila a od roku 1937 jako Severomořská flotila .Za druhé světové války zajišťovala pod velením admirála A.G.Golovka obranu strategického přístavu Murmanska a ve spolupráci s válečným loďstvem USA a Velké Británie ochraňovala konvoje s válečnou pomocí pro SSSR
Pobřežní dělostřelectvo patřilo mezi samostatné
jednotky NP
181 samostatný průzkumní oddíl Severní flotily
Ustanoven 18. července 1941 jako samostatná součást Severní flotily.
Oddíl čítal přibližně 140 mužů, účastnících se speciálních průzkumných misí v arktických oblastech severního Ruska, Finska a Norska, měl lví podíl na úspěchu Petsamo-kirkeneské operace .
velitelé: F. V. Šelavin
Baltický flot – Baltická námořní flotila
18. května 1703 položil Petr I.Veliký základ Baltské flotily, jako prvnímu ruskému válečnému loďstvu vůbec. Na počátku severské války měla jen několik korábů, na jejím konci již byla mocnou flotilou, ovládající východní Balt. V následujích dvou stoletích se lodě Baltské flotily zúčastnily desítek bitev – např. u Česmy, Ganguty a Navarina. Bojovala pod velením takových admirálů, jako byli F.F.Ušakov, V.A.Kornilova S.O.Makarov.
V letech první světové války 1914-18 potopila Baltská flotila přes sto nepřátelských plavidel a zvítězil za cenu značných vlastních ztrát nad německým loďstvem v bitvě o vládu nad Baltem. V roce 1917 se námořníci Baltské flotily přidali k revoluci a stali se základem ozbrojených sil nové moci v Petrohradě.
V letech 1939-41 byla Baltská flotila kompletně přezbrojena a reorganizována. Byla vybavena novými minonoskami a dostala nové křižníky Kirov a Maxim Gorkij, také ponorky typů D,L a Š. a sovětská ponorková flotila s 254 stroji se tak stala nejpočetnější ponorkovou flotilou na světě! K Baltské flotile bylo přiděleno také 656 bojových letadel všech typů.
Při vypuknutí Velké vlastenecké války se Baltská flotila zúčastnila obrany Klajpedy, Tallinu
a poloostrova Hanko. Na konci války měla důležitou roli při dobývání Pobaltí a Východního Pruska. Baltická flotila vyřadila přes 1200 plavidel nepřítele a 110 tisíc baltských námořníků
V řadách praporů a brigád Námořní pěchoty a pobřežního zajištění svedlo boje od obrany Leningradu až po osvobození dánského ostrova Bornholm.
Nejlepší odstřelovač Baltického flotu I.P.Antonov
Námořníci Baltického flotu po prolomení blokády Leningradu
v roce 1944
Průzkumnice Námořní pěchoty Baltického flotu Námořní pěchota BF
Černomořský flot - Černomořská námořní flotila
Černomořský flot byl ustaven 13. srpna 1785, rok po založení Sevastopolu Kateřinou II. Velikou a tvořilo jí zpočátku 12 křižníků , 20 fregat a 23 pomocných člunů, které byly již dříve pro tento účel vyčleněny z Azovské flotily. Jejím prvním velitelem byl vítěz nad tureckou flotilou admirál F.F.Ušakov.
Na počátku tzv. krymské válkyv říjnu 1853 měla Černomořská flotila 14 křižníků, 6 fregat, 4 korvety, 12 brigantin a 32 pomocných nákladních plavidel. V její sestavě sloužilo 1 450 důstojníků a 33 tisíc námořníků. Po porážce Ruska v Krymské válce byl její stav dočasně omezen až do roku 1871, kdy na konferenci v Londýně bylo dojednáno její obnovení v plném stavu, aby se poté aktivně zapojila do rusko-turecké války 1877-78. V roce 1905 se část flotily přidala k revoluci proti samoděržaví, známé je zejména povstání na křižníku Potěmkin.
Za první světové války blokovala Černomořská flotila bulharské přístavy a ostřelovala Varnu, kde Němci vybudovali svou ponorkovou základnu. Celkem do poloviny roku 1916 došlo k 22 námořním střetnutím. Největší ztrátou pro flotilu znamenal požár na křižníku Imperátorka Marie při kterém zahynulo 225 námořníků. Za druhé světové války se Černomořská flotila aktivně zúčastnila obrany Oděsy, Sevastopolu, Novorossijska a Tuapse. Velkou roli hrála zejména námořní pěchota při zpětném dobývání Krymu, zejména u Kerče a na Malé zemi. Rovněž se zúčastnila boje s německými ponorkami v Černém moři a v závěrečné fázi války obsadila rumunské a bulharské přístavy.
Námořní pěchota – Sevastopol 1942
Sevastopol 1942
Sevastopol 1942
8. Brigáda n.p. při odpočinku. Sevastopol 1942 . Sevastopol duben 1942
Tichooceánský flot – Tichooceánská námořní flotila
Byla vytvořena v 50. letech 19. století k obraně zájmů Ruské říše na Dálném východě, se sídlem Vladivostoku. V rusko-japonské válce 1904-05 utrpěla těžké ztráty a přišla o svou základnu v Port Arhturu. Zahynul i její velitel S.O.Makarov spolu 620-ti námořníky na křižníku Petropavlovsk. V průběhu první ruské revoluce 1905-06 pak došlo k povstání námořníků na křižníku Varjag. Její současná podoba začíná reorganizací struktury v letech 1932-39 v souvislosti s přípravou na válku na Dálném východě. Poté co byl uzavřen sovětsko-japonský pakt o neútočení a Japonci obrátili svou agresi do Tichomoří, byla část námořnictva z Dálného východu přesunuta na frontu s Německem. Příslušníci dálněvýchodní flotily prosluli zejména při obraně Stalingradu. Patřil mezi ně i slavný odstřelovač Vasilij Zajcev. Tam také působila Brigáda námořního železničního dělostřelectva.
Flotila se zúčastnila závěrečných operací druhé světové války poté, co SSSR vyhlásil 8. srpna 1945 válku Japonsku. Před zahájením vojenských operací byla Tichomořská válečná flotila posílena tím,že do její sestavy byla začleněna Amurská flotila. V průběhu dálně-východní operace sovětských ozbrojených sil obsadila Sachalin a Kurilské ostrovy, kde poté měla dlouhá desetiletí svou základnu.
Hrdina SSSR Nikolaj Vilkov
Zdeněk Beneš Kid
Zdroje : Valka.cz, RKKA.ru, mil.ru, fegi.ru, flot.sevastopol.info, Nikolaj Jakovlev – Než promluvila děla, Vladimír Karpov – Generál, bitva o Kavkaz, Vitalit Zakrutin – Kavkazský deník.