Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 26.12.2012 09:49:15 

Kidarmy - vojenská historie 1939 - 1945

ruční zbraně
ruční zbraně...
 
 

 


 

 

Hlavní dělostřelecká správa

 Rudé Armády

INSTRUKCE

o konstrukci a použití

37-mm

MINOMETU

Vydáno pro CKO SSSR

1942

Vojáku Rudé Armády, věř v sílu své bojové techniky, jednej chladnokrevně,

 nerozluč se se svou zbraní , bojuj s vrahem do poslední možnosti !

 

                                    I.Obecné znalosti

37- mm minomet ( obr.1)  představuje hladkostěný prostředek nesené palby ukazuje kvalitní možnosti individuálního boje proti pronikající živé síle  a umlčování palebných bodů  protivníka.

 

Obr.1. 37-mm minomet v bojovém postavení

 

 

V pochodové poloze minomet představuje ruční  lopatku , jejíž násadka slouží jako hlaveň . V této poloze může být minomet  rozložen různými způsoby podle potřeby polních opevňovacích prací ( obr.2 ) jako obyčejná malá sapérská lopatka ( osobní okopy, budování zákopů a podobně). Při střelbě lopata  slouží jako opěrná deska. Lopata je vyrobena ze speciální pancéřové  ocele , která je odolná proti průstřelu , proto může být použita také jako štít při ochraně proti střelám střepinám.

 

Obr.2. Použití 37-mm minometu jako polní lopatky

V pochodové poloze se minomet nosí v opaskovém pouzdře. Minomet střílí tříštivými minami , které jsou nošeny vojákem ve speciálním nábojovém ramením pásu. Pás se nosí křížem přes trup.

Minomet má tyto základní charakteristiky :

1. Největší dálka vedené palby je 250 m

2. Nejmenší dálka vedené palby je 60m

Poznámka : Konstrukce dovoluje použít střelbu i na menší vzdálenost než 60m , na volných prostorech se však nedoporučuje kvůli bezpečnosti kvůli možnosti poranění vlastních vojáků střepinami .

3. Váha minometu okolo 1,5 kg

4. Úhel horizontálního obstřelu podle položení podstavce okolo +/- 120

 II. Sestava minometu

Minomet ( obr.3 )  se skládá ze třech hlavních částí : hlavně, lopaty – opěrné desky, opěrky – sošky s kuželkou.

 

 

Obr.3. Sestava 37-mm minometu

Hlaveň slouží k nasměrování letu miny na cíl při výstřelu. V dolní části hlavně je nevelké hrdlo sloužící k pohodlnému vkládání miny  při střelbě. Trubka hlavně je neprodyšně spojena s uzávěrou která slouží jako dno hlavně.  V uzávěru je zalisováno kovadlo – trn

Na který se narazí roznětka výmetné patrony miny. Koncová část  uzávěry je zakončena kulovou patkou, sloužící  k otočnému spojení hlavně s lopatou ( plotnou ).

Hlaveň i lopata s otočným uchycením jsou vyrobeny z nerezu.  Pro složení hlavně a lopaty do pochodové polohy se na spodní části hlavně nachází utahovací kroužek. Pro ochranu rukou proti spálení při střelbě je na hlavni umístěna pohyblivá objímka.

Lopata ( opěrná deska ) slouží k opoře minometu na podklad a přenosu zpětného rázu na podklad.

Soška slouží jako opora hlavně k základu při výstřelu , udává nastavení hlavně a ovlivňuje nastavení střelby. Soška se v pochodové poloze ukládá v hlavni minometu . Vrchní část hlavně zároveň zakrývá. Před střelbou se soška s hlavní spojí pomocí pružinové kloubu.

III. Sestava náboje

Patrontaška ( obr.4) je plachtovinový popruh s nábojovými hnízdy - oky , ve kterých jsou zasunuty železná pouzdra na miny. Patrontaška má kovovou přezku s očkem , sloužící k jejímu zapnutí kolem těla a ramenní popruh který zabraňuje jejímu sklouzávání.  Miny jsou v patrontašce uloženy stabilizátorem dolů , přičemž ji udržuje v pouzdře před vypadnutím koncové zesílení pouzdra a z vrchu pružina. Při správném uložení miny v pouzdře hlava zapalovače  je vysunuta za vrchní okraj pouzdra.

 

 

Obr.4 Pás na náboje - patrontaška

Při vyjímání miny z pouzdra je třeba ji vymáčknout zdola na horu , opírajíc se prsty o křídla stabilizátoru, při tom se nesmí tlačit na roznětku výmetné patrony.  Jakmile mina přejde přes pružinu a zapalovač je venku z pouzdra, je možné ji vzít za zapalovač a vyjmout vrchem z pouzdra.

IV. Přechod z pochodové polohy do bojové a opačně

Při přechodu z pochodové polohy do bojové je třeba :

1.   Rozepnout pochodové pouzdro minometu a minomet vyjmout

2.   Vyrýt dolík dle potřeby minometu ve stranu cíle, náklon opěrné roviny okolo 300

3.   Uchopit minomet jednou rukou za hlaveň, lopatou nahoru a zadní částí od sebe

4.   Druhou rukou nastavit kolečko na koncové části hlavně doprava ( do ukázání rysky na kole) na půl obrátky

5.   Odklonit hlaveň od lopaty

 

 

 

 Obr.5 Nošení patrontašky a minometu při pochodu

 

6. Postavit minomet týlovou stranou desky do výkopku ( čepelí lopaty nahoru), jemně zapasovat lopatu do výkopku ( hrot lopaty víš nežli spodek).

7. Vyjmout zátku hlavně se soškou a sesadit sošku s hlavní

8. Namířit hlaveň na cíl a opřít sošku o podklad. Minomet připraven k palbě.

Přechod v bojovou polohu je třeba provést velmi rychle při soustavném nacvičování

Při přechodu z bojové do pochodové polohy je zapotřebí :

1.   Sejmout sošku z hlavně , zasunout ji do hlavně a zakrýt zátkou.

2.   Vyjmout minomet z výkopku a složit lopatu ( zakončení nasměrovat tak , aby zapadlo do vybrání v osazení pod kroužkem)

3.   Pootočit kroužek doleva nadoraz, spolehlivě jej dotáhnout ( proti vyznačené rysce)

4.    Vložit minomet do plachtovinového pouzdra hlavní dolů a zapnout pouzdro ( obr.5)

 

 

V. Střelba z minometu

1.  Střelbu z minometu je možné vést na následující cíle :

a) proti živé síle protivníka,nacházející se na odkrytých místech nebo v úkrytech( zákopy, kryty, jámy, atd. )

b) po postaveních kulometů , minometů, děl

2. Palebné postavení minometu je třeba vybírat tak aby bylo možno pozici  dobře zamaskovat a ukrýt před palbou pušek , samopalů a kulometů ( v kráterech po dělostřelectvu, v příkopu, za kameny a podobně , obr.6 )

3. Zamíření minometu na cíl se provádí bez pomoci zaměřovacích pomůcek. Proto je třeba při střelbě dbát těchto zásad : Největší vzdálenost střelby je při úhlu 450 . Při menším úhlu náměru se střílet nedoporučuje. Při zvětšení úhlu ( nad 450 ) se vzdálenost  dostřelu zkracuje.

4. Změna úhlu se provádí pomocí přestavění sošky : při  zvětšení úhlu se soška opírá blíže k záryvu lopaty minometu, při zmenšení dále od minometu.                                                                                                                                                              

 

Obr.6  37-mm minomet na pozici

5.   Při střelbě je nutné hlaveň celou dobu držet levou rukou , přičemž dle možnosti se loket opírá o zem

6.   Oprava náměru se provádí po po výsledku pozorování prvního výstřelu, pře přeletu je třeba zvýšit úhel náměru , při nedoletění úhel snížit. Boční oprava se provádí posunutím hlavně na potřebnou stranu.

7.    Minometem je možné střílet z postavení v leže i z kolena. Nejlepší je střelba v leže. ( obr.7)

8.   Pro provedení opravné střelby je nutné dostat pravou rukou minu z pouzdra a vložit ji do koncem do středového zesílení hlavně , potom minu pustit z ruky a níže uchopit hlaveň. Nabíjení minometu je zcela bezpečné.

 

Obr.7.  Pozice při střelbě v leže

9. Při selhání  je nutné minomet pečlivě překlopit – koncovou část pravou rukou zdvihneme a levou rukou vyjmeme minu při ústí hlavně. Nenechej minu spadnout na zem, musí dopadnout hlavou zapalovače do dlaně při ústí hlavně.

Jeli hlavní  část hlavně zdvižena, mina začne klouzat k dolní  hlavně, Nelze již hlaveň znovu sklopit , dokud se mina nezarazí o jehlu a nedojde k výstřelu

10. Z minometu je možné střílet také bez použití sošky. V tom případě se voják opře loktem levé ruky o zem a obejme rukou hlaveň a tak udává úhly náměru a boční opravy . Taková střelba, jako i střelba se soškou je velmi efektivní.

11. Poruchy při střelbě z minometu většinou nebývají. V případě jejich výskytu ( poškození lopaty, propálení částí apod.) okamžitě minomet opravit vlastními silami , nebo  předat zbrojnímu mistru.

12. Při střelbě sledovat , jestli mina nenarazila na překážku ( větve a podobně) , jinak se roztrhne a nedoletí do cíle.

 

 

 

 

 

VI. Konstrukce miny

37-mm tříštivá mina je v konečné bojové podobě připravená ke střelbě ) obr. 8)

Mina se skládá ze tří hlavních částí ( obr.9)

1. těleso, které je plněné výbušnou směsí

2. zapalovač, který se šroubuje do hlavní části tělesa

3. výmetná patrona se nábojem , která se vs Konečná příprava miny :

1. Zapalovač musí být dobře zašroubován, přičemž membrána zapalovače nesmí být poškozena. Jeli poškozena , minou nelze střílet , budou poruchy zapalovače , nebo se mina roztrhne v hlavni minometu

2. Výmetná patrona musí být vsunuta do trubky stabilizátoru úplně dostatečně. Není li dostatečně zasunuta, dotlačíme ji za okraj palci obou rukou . Nesmí se tlačit na roznětku patrony , mohlo by dojít k odpálení náboje.

Před střelbou je třeba z miny setřít mastnotu. S mastnou minou nelze střílet – budou poruchy při střelbě.

  

 

Obr.8  Celkový pohled na 37-mm minu

 

 

Obr.9  Řez 37-mm minou

 

VII. Ošetřování a péče o minomet

Před střelbou hlaveň minometu neodkladně do sucha vytřít od mastnoty , písku a nečistoty. Nelze střílet z minometu s mastnou nebo znečištěnou hlavní – byly by časté poruchy a nedolety min. po ukončení střelby je nutné minomet vyčistit. Při čištění je také nutno sošku dobře očistit hadrem.

 Z dobového manuálu přeložil a upravil Zdeněk Beneš Kid

 

Doplňující fotografie :

  

   

  .......................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

 

 

 

LEHKÝ KULOMET DT vz.27   A DP vz.27 

Občas máme to štěstí, že díky našim známým sběratelům nebo, jako v tomto případě, muzejním pracovníkům, máme možnost se detailně seznámit s různými více i méně známými kousky vojenské výzbroje. Sovětský lehký kulomet Děkťarjev zná snad každý, kdo se zajímá o druhou světovou válku nebo alespoň viděl nějaký druhoválečný film. No a my jsme si ho mohli osahat zblízka, ve verzi T – tankový.

Napřed jen něco málo z historie zbraně.

Kulomet Děkťarjev byl zaveden do výzbroje Rudé armády v roce 1928. Jeho vývoj započal již o dva roky dříve a v armádních zkouškách zvítězil nad kulomety Simonova a nad německým MG 15 a stal se standardní zbraní pěšího družstva. Je zajímavé, že se nějak pozapomnělo na oficiální předpis a kulomet je celou dobu své existence veden nikoliv pod číselným označením vzoru, ale pouze pod označením jak ho známe – kulomet Děktarjev s přídavkem varianty. Tyto varianty byly po úspěšném prvním typu vyvinuty celkem tři. Varianta P, jako pěchotní ( pěchotnyj), T jako tanková (tankovyj) a varianta L jako letecká. Nás nejvíce zajímá T. Tato varianta se od původní varianty P liší jen málo. Zatímco P má tenký diskový zásobník na 47 nábojů 7,62 x 54 R, děrovaný ochranný plášť hlavně, lehkou hlaveň a dřevěnou pažbu s úchopovou pojistkou, DT byl koncipován jako zbraň pro instalaci v obrněných vozidlech. Měl těžší hlaveň,dvouvrstvý diskový zásobník na 60 nábojů, teleskopickou kovovou ramenní opěrku a pistolovou rukojeť. Pro použití mimo vozidlo byla dodávána dvojnožka s muškou. Jaroslav Lugs ve své práci Ruční palné zbraně II. díl uvádí, že kulomet DP byl vyráběn také s výsuvnou kovovou opěrkou.V témž díle je na str. 294 pod obr. 1 vyobrazen děkťarjevův kulomet typu T, ovšem s lehkou žebrovanou hlavní jako u typu DP, pouze bez děrovaného pláště a s našroubovaným trychtýřovitým tlumičem plamene, také typickým pro DP.

Oba typy, DP i DT, trpěly společným nešvarem. Vratná pružina plynového pístu uložená pod hlavní se po delším působením tepla rozžhavené hlavně přehřála, a tím ztrácela pružnost. Tenký a plochý zásobník DP byl navíc náchylný na mechanické poškození a stabilita zbraně díky jeho poloze také nebyla nejlepší. Proto byl děkťarjevův kulomet v roce 1942 modifikován. Vratná pružina byla přesunuta do trubicového pouzdra za závěr.Tímto prodloužením bylo u typu P znemožněno uchopení krku pažby, a proto i typ P dostal pistolovou rukojeť. Byla u něho také zesílena dvounožka a upevněna na plášť hlavně, čímž se posunul střed působení zpětného rázu nahoru a zbraň se lépe držela při střelbě. Kulomety dostaly označení DPM (modifikovanyj) a DTM. Všechny varianty lehkého děkťarjevova kulometu, nové i starší, se udržely ještě dlouho po válce ve výzbroji Sovětského svazu a jeho spojenců. Po jejich vyřazení z výzbroje jich bylo mnoho dodáno rozvojovým zemím, kulomety DT a DTM již v pěchotní úpravě. Také náš kulomet má původní značení azbukou přeškrtnuta a na pouzdře závěru je vyražena čs. vojenská přejímací značka z roku 1950 (E lvíček 50) a na boku písmena ZTD a kód České zbrojovky tgf .

Popis zbraně.

Lehký kulomet Dt byl standardní sekundární zbraní všech typů tanků sovětské armády a hlavní zbraní pozdějších typů jejích obrněných automobilů (BA 64). Jedná se o zbraň pracující na principu odběru prachových plynů pístem a s uzamčeným závěrem na sice poněkud starý, ale stále výkonný sovětský náboj7,62 x 54 R. Vyráběl se v období let 1929 – 42, kdy byl nahrazen typem DTM. Oproti typu DP má manuální pojistku umístěnou nad spouští vpravo. Otočením dopředu je zajištěno, dolů a dozadu odjištěno. Zbraň střílí pouze dávkou. Na ústí hlavně je závit s našroubovanou krytkou, pro upevnění tlumiče plamene nebo reduktoru pro cvičnou munici.

Celková délka: 1181 mm

Hmotnost: 12,90 kg

Délka hlavně: 597 mm

Drážky: 4 pravotočivé

Zásobování: diskový zásobník na 60 nábojů

Kadence: 600 ran / min.

Rozborka a sborka zbraně:

Záchyt zásobníku, který se u popisovaného typu DT nachází za hledím, stlačíme do strany a směrem nahoru sejmeme zásobník. Páčku na pravé straně pouzdra závěru nad pistolovou rukojetí vyšroubujeme, a tím uvolníme spodní část těla, kterou sklopením dolů uvolníme z těla kulometu. Tuto část tvoří vcelku pistolová rukojeť se spouští, lučíkem a teleskopickou opěrkou. Na levé straně kulometu hned za úchytovou objímkou jsou umístěna dvě stiskátka. Stisknutím prvního uvolníme samotný závěr, který vysuneme směrem dozadu. S ním se vysune i plynový píst s pružinou, která je na něm nasunuta. Ze závěru následně vyjmeme úderník a závorník, z těla zbraně vysuneme trubici, ve které je uložen plynový píst. Stiskem druhého stiskátka a otočením hlavně kolem své osy ji vyjmeme. Hlaveň je uchycena otočně ve šroubových drážkách. Pozor! Při opětném kompletování je nutno dát pozor na polohu držáku plynového pístu vzhledem k poloze těla kulometu. Tímto je kompletní rozborka hotova, sborka postupuje v opačném pořadí. Opět pozor, plynová trubice plynového pístu má svoji polohu, při jejím obrácení nedosedne do držáku. Po nasazení závěru do těla kulometu nezapomeňte zmáčknutím prvního stiskátka a doražením závěr zajistit. Při nasazování pěchotní dvounožky s muškou musí být utahovací křídlová matka na pravé straně. Muška dosedá na plošku upevňovací objímky a její poloha se aretuje podle vyznačených rysek.

 

Obr. 1 Kulomet DT v provedení k umístění v obrněném vozidle

 

 

Obr. 2 Rozebraný DT k čištění

 

 

Obr. 3 Detail šroubovitých drážek upevnění hlavně

 

Obr. 4 Kulomet DT s dvounožkou a muškou k použití mimo vozidlo

 

 

Obr. 5 Nákres umístění DT v čelním střelišti tanku T-34

 

 

Obr. 6 DT v pěchotní úpravě s lehkou hlavní DP a tlumičem plamene

 

Díky Půjčovně zbraní Romana Beneše se nám podařilo  doplnit článek fotagrafiemi kulometu DP . Jelikož se historií ani konstrukcí nijak podstatně neliší od typu DT, uveřejňujeme pouze fotografie bez detailních popisků .

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

      

 

 

 

 

 

  

 

    

 

 

Zdeněk Beneš Kid - poprvé publikováno na www,stránkách kpv ARMUS v roce 2003

 

Technická data: magazín Janés – palné zbraně, příručka pro rozpoznávání

.............................................................................................................................................................................................................................................................................................

 

 

 

 

 

TOPlist