Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 26.12.2012 09:49:15 

Kidarmy - vojenská historie 1939 - 1945

granáty ostatních států
granáty ostatních států...
 
Rakousko - Uhersko
 

 

LAKOS

 

Rakousko – Uherský trubkový ruční granát

Tento granát je mimořádně výrobně i konstrukčně jednoduchý .  Jeho korpus tvoří  tenkostěnné litinové pouzdro nebo obyčejná trubka, ve kterém jsou po obvodě vysoustruženy drážky zlepšující tříštivost granátu . Množství drážek , ale i hmotnost trhaviny závisí na velikosti korpusu . Právě jednoduchost výroby , která mohla být prováděna téměř všude a bez přesných výrobních výkresů ovlivňuje tvar , materiál a velikost pouzder, čímž je možné vysvětlit množství rozdílů ve velikosti a počtu drážek . Mnohá pouzdra jsou z vnější strany hladká a drážkovaná uvnitř.

Těleso pouzdra je uzavřeno dřevěnou zátkou.Před konečnou montáží se vrchem korpusu napěchuje trhavina , většinou Amonal . V horní zátce je otvor pro zapalovač . Zapalovač se překrývá přepravní ochrannou zátkou cylindrického tvaru . Dřevěné zátky jsou většinou jištěny obyčejným hřebem . Z

Zapalovač je nárazového typu, spíše by se dalo říci úderného typu . Skládá se z úderníku, roznětky , časového knotu a rozbušky . Vše je uzavřené v tenkostěnné kovové trubičce vložené do vrchní zátky tělesa. Za úderník slouží obyčejný hřeb , oddělený od roznětky slabou membránkou .

Před použitím granátu bylo nutné sejmout víčko , uhodit hlavou úderníku – hřebu o pevnou podložku ( kámen , pažba…) a bez meškání granát hodit . Pro různé tvary pouzder se nikdy netušilo na kolik střepin se granát roztrhne  ani na jakou vzdálenost budou střepiny účinné . To činilo granáty typu Lakos nebezpečné pro metajícího i jeho bezprostřední okolí a bylo doporučováno tyto granáty vrhat z okopu nebo jiného úkrytu . Granát se mohl používat také jako puškový , po upevnění vodícího stvolu  ve spodní zátce korpusu .

Další typ granátu Lakos , nazývaný také jako typ2 byl vylepšený podélnými drážkami které měly více zlepšovat jeho tříštivost. Ovšem účinek mohl být diskutabilní . Krytka úderníku je houbovitého tvaru , jinak se neliší od typu Lakos 1 .

Charakteristiky granátu Lakos :

Hmotnost nálože – záležela na velikosti pouzdra

Typ nálože  - amonal

Délka vrhu – cca 35 -40 m

Rádius střepin – okruh poloměru 30 -35 m

Doba  hoření časové zápalnice  - 7-8 sekund

 

Řezy granátem Lakos

  

 

Různé výrobní varianty granátu Lakos.

    

    

 Na obrázcích je možné dobře vidět různé krytky zápalu.

...........................................................................................................................

Rohrhandgranat   Rakousko - Uhersko

Kulovitý granát – starý typ

Granát měl kulovité těleso odlévané z litiny ve kterém byly zality ocelové kuličky pro větší ranivý účinek . Těleso bylo duté a jeho středem procházela rukojeť .Trubková rukojeť ze stočeného a lisovaného kartonu obsahovala nálož Dynamonu a třecí zapalovací mechanismus , stejně jako u pozdějšího nového , trubkovitého typu.Na tělese granátu byla spona pro upevnění granátu na opasek . Tento typ byl poměrně těžký , délka hodu ohrožovala svým poloměrem účinku stejně tak vrhajícího vojáka jako nepřítele .

 

 

Charakteristiky ručního granátu   Rohrhandgranate - starší typ

 

 

Hmotnost granátu   kolem 2100 gr        

Nálož  70gr Dynamon (85% dusičnan amonium, 10% uhlí, 5% ortonitrotoluena)

Celková délka 310 mm

Průměr tělesa  84 mm      

Dálka vrhu   kolem 20-25 m        

Rádius účinku         kolem 100m

Doba hoření zapalovače   7- 8

 

 Trubkový granát – nový typ

Ruční granát měl jednoduchou  konstrukcí, ve mnohém byl podobný granátu typu Kugelrohrhandgranate

Konstruktivně se granát  skládá z válcového těla nasazeného na držadle z lisované kartonové trubice. Válec byl jednoduchý ve výrobním zhotovení prostá jednoduchá trubka, vnitřní fragmentování ani šrapnelové  kuličkovy, na rozdíl od Kugelrohrhandgranate neměl.K litinovému tělesu je přinýtovaná  také skoba, určená pro zavěšení granátu na pás. Granát byl také technologicky jednoduší nežli Kugelrohrhandgranate.

Roznětný mechanismus byl stejný u obou typů, starého i nového .Ve slabé hovězí usni v trubkové rukojeti byl vložený  měšec s náloží Dynamolu který byl zapasován  v komoře pod litinovým krytem. Ve spodní části nálože byla vsunuta rozbuška třecího typu  s dlouhou šňůrou, mající na konci prstenec. Spodní konec trubice držadla byl krytý membránou a uzavřen víčkem. Víčko bylo olepeno páskem z navoskovaného papíru s odtržným jazýčkem . Toto opatření bránilo vniknutí nečistot a vlhkosti do trubice držadla a tím zajišťovalo nedotčení roznětného mechanismu, který byl dosti citlivý na vlhko.  

Při vrhu granátu voják pomocí odtržného jazýčku sloupl ochranný pásek z víčka držadla které poté sňal a vytáhl trhací prstenec .Voják  vzal granát do pravé ruky, levou ostře popotáhl za šňůru i bez meškání hodil granát na cíli.

Zpravidla bylo na muže  vydáváno 5 granát toho typu. Granáty se dodávaly na frontu v kartónových schránkách po 8 kusech nebo v dřevěných schránkách po 20 kusech.  

 

 

 

 

   

 

Charakteristiky ručního granátu   Rohrhandgranate -nový typ

 

Hmotnost granátu   kolem 900 – 1000 gr          

Nálož  70gr Dynamon (85% dusičnan amonium, 10% uhlí, 5% ortonitrotoluena)

Celková délka 258 mm

Průměr tělesa  54 mm      

Délka tělesa  105 mm

Dálka vrhu   kolem 35m  

Rádius účinku         kolem 100m

Doba hoření zapalovače   7- 8s  

 

               

Řezy z dobových manuálů  nového trubkovitého typu  a starého kulovitého typu  

 

Z.Beneš Kid

Ze sbírky autora  

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

 

Rusko

Granát Lišina vz.1904

Rusko – Japonská válka v letech 1904-5 potvrdila nutnost  masového nasazení ručních granátů v bojích z blízka.  Ani jedna ze zúčastněných stran však nedisponovala takovým množstvím které bylo náhle v moderní pohyblivé válce zapotřebí . Velká potřeba ručních granátů se objevila zvláště v bojích o Port Artur , kde se z nouze objevilo na obou nepřátelských stranách mnoho improvizovaných , často v zákopech či vojenských dílnách  zhotovovaných konstrukcí . Jeden z nejpoužívanějších typů byly prázdné dělostřelecké nábojnice  nebo plechovky od konzerv plněné výbušninou která byla zrovna po ruce , doplněné hřebíky, kusy železa a odpalované doutnákovou šňůrou.  Tyto granáty byly velmi nespolehlivé pro svou nestejnou dobu hoření , která závisela na správném odhadu délky zápalnice . V případě krátké šňůry mohl granát předčasně explodovat bojovníkovi v ruce , pokud byla šňůra naopak příliš dlouhá , protivník měl čas granát sebrat a hodit zpátky .

Jednou z alternativ nových  typů byl granát vybuchující při nárazu na překážku . V ruské armádě byl první granát nárazového zápalu vrhaný ze zákopů a jeho konstruktérem je štábní kapitán Lišin. Poprvé byl použit u Mukdenu a tady se zřetelně  ukázala jeho výhoda před granáty s časovým hořením . Granát Lišina měl dlouhou dřevěnou rukojeť na jejímž konci byl pomocí šroubů upevněn kovový váleček  naplněný trhavinou. V náloži byla dutinka s nápichovou rozbuškovou složí. Toto těleso granátu s roznětkou je na horním konci otevřené a v klidu , nebo při přepravě uzavřené kovovým válcovým krytem . Na tělo granátu se navlékal návlek ze zinkového pásku  členěného  podélnými  hlubokými drážkami , který zvyšoval tříštivý a ranivý účinek při výbuchu. Zvlášť se nosila nápichová   čepička . Ta měla tvar duté plechové krytky která měla  zevnitř na víku roznětnou jehlu. Ve spodním konci byly dvě kolmé štěrbiny bajonetového typu. Při bojovém použití se z granátu sejmul přepravní kryt , místo něho se nasadila roznětová čepička tak , aby drážkami zapadla na kolíčky na těle granátu a bajonetovým pohybem pootočením čepičky se zajistila . Čepice tak nemohla z těla granátu spadnout , ale mohla se při nárazu volně posunout dolů, jehlou na roznětku .  Ovšem , granát musel dopadnout na překážku kolmo svým čelem aby byl účinek zajištěný . Dopad na plocho , do vody, sněhu či vysoké trávy nebo bahna byl bez účinku . Ke stabilizaci letu granátu sloužila právě dlouhá a poměrně tenká dřevěná rukojeť , často na konci rukojeti upevňovali pomocné stabilizační šňůry.  Granát byl plněn střelnou bavlnou . Tato výbušnina nebyla pro daný účel sice ideální , byla méně efektivní než kyselina piktrová , citlivá na vlhkost , ale bylo ji dost v běžné vybavenosti sapérských jednotek .  Systém granátu byl originální , nicméně ne příliš bezpečný . Pravděpodobnost selhání vinou špatného vrhu nebo dopadu byla poměrně vysoká , nicméně jednoduchost výroby  a její  nenáročnost jak finanční tak technologická  spolehlivě zajistila jeho hromadnou produkci . Během výroby se samozřejmě vyskytlo i několik mírně odlišných variant , hlavně se lišící tvarem a uspořádáním krycí čepičky a nárazníkové krytky . Také fragmentové obroučky se vyráběly i z olova , ve dvojitém i jednoduchém provedení . Základní funkční princip granátu Lišin 1904 se však neměnil ,

Vzhledem k jednoduché konstrukci  se granát Lišina vz.1904 vyráběl a používal i v období  1. Světové války .

 

obr.1                                                                                           obr.2

 

    

obr.3                                                                                           obr.4

 

 

obr.5

 

 

obr.6

 

 

obr.7

 

foto a obrázky 1,2,6,7, http://www.lexpev.nl/

sbírka autora obr.4,5

obr.3 neznámý zdroj

Zdeněk Beneš Kid

....................................................................................................................................................................................................

NĚMECKO

PANZERHANDMINE 3
MAGNETICKÁ KUMULATIVNÍ NÁLOŽ
________________________________________
Panzerhandmine 3 (který Němci zkrátili na P.H.M. 3) je magnetická dutá nálož kumulativního typu určená pro použití na boj zblízka jako zbraň proti tankům a podobným spojeneckým obrněným cílům. Série magnetů kolem spodní části nálože udrží minu na kovovém podkladě. Mina je protějšek standardní německé armádní magnetické kumulativní 3kg nálože (Hafthohlladung 3 Kg.), které se podobá v designu a působnosti.
Německé dokumenty uvádějí že Panzerhandmine 3 probijí 6ti palcový pancíř (asi 15 cm), vytváří 1 1/4-palce ( 3,2 cm) průnikový otvor a uvnitř vozidla působí tzv. kumulativním tloukem, vysokým žárem a zbytky kovových částí pancíře. Tím spolehlivě ničí osádku i bojové zařízení vozidla. Ruční protipancéřová mina 3 má výšku 10,75 palce ( cca 270mm), průměr při základně je 5,5 palce ( 62,5mm ) a váží 8 liber ( 3,63 kg). Nálož TNT nebo RDX/TNT váží 2,5 poundu ( 932 gramů) .Těleso miny je uzavřeno stlačeným papírem a plechovou vložkou s magnety. Na hrdle je připevněna přenášecí rukojeť z popruhu. Tři páry magnetů jsou umístěny po celém spodním obvodu tělesa miny a při přepravě jsou chráněny plechovým kotoučem s rukojetí pro snadné stáhnutí. Tento kotouč má na své spodní straně tři rovnoměrně umístěné trny sloužící k upevnění miny na měkké povrchy.
Jako roznět se používá třecího granátového zapalovače Bz.E.39 (BRENNZUNDER) se žlutou čepičkou – zpoždění 7,5 sekundy.

 

 

.............................................................................................................................................................................................................


 

 

 

 

 

 

TOPlist