DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 26.12.2012 09:49:15 

Kidarmy - vojenská historie 1939 - 1945

zbraně a technika
 zbraně a technika...
 
 

 

Německý samopal MP 40

 Nedávno jsem měl to štěstí, že se mi podařilo díky laskavosti našeho známého muzejního pracovníka poměrně důkladně se seznámit s krásně zachovalým exemplářem německého samopalu MP 40, nesprávně nazývaného "kosa", nebo také schmeisser. Protože se jedná o zbraň v kruhu přátel druhé sv. války velmi populární a možná ne každý má možnost dozvědět se o ní něco víc, dovolil jsem si podat krátký popis zbraně citovaný z knihy Pušky a samopaly od sovětského autora, odborníka na ruční pěchotní zbraně A.B.ŽUKA. Protože vývoj samopalu postupoval řadou 38, 38/40 a 40, které se lišily pouze malými detaily a vylepšeními, celý popis se vztahuje na všechny tři typy.

MP38, MP38/40 a MP40 jsou samopaly s nevelkými rozdíly, vyvinuté původně firmou Erma jako zbraň pro výsadkáře, ale vyráběné pak mnoha závody a používané za druhé světové války ve všech druzích vojsk fašistického Wehrmachtu. Jsou charakteristické originálním vnějším vzhledem, vytvářeným zejména hlavní bez pláště, pažbičkou a sklopnou ramenní opěrkou. Mají neuzamčený, masivní závěr s předpalem. Na úderník umístěný v závěru působí pružina uložená uvnitř teleskopického systému trubek, spolehlivě chránící pružinu před znečištěním. Napínací páka je na levé straně. Při natažení dozadu může být zavedena do příčného zalomeného výřezu, čímž je zbraň zajištěna proti nechtěnému výstřelu. Samopal nemá přepínač režimu střelby a jeho spoušťové ústrojí umožňuje pouze střelbu dávkami. Vzhledem k nevelké rychlosti střelby lze však snadno, zejména po určité zkušenosti, střílet i jednotlivými ranami. Nevelká rychlost střelby je dosažena pomocí pneumatického tlumiče, tvořeného odpruženým pístem ve tvaru tyčky, uloženým uvnitř úderníku. Toto zařízení vylučuje prudké odražení pohyblivých součástek směrem vpřed po jejich nárazu do zadní stěny pouzdra závěru v okamžiku výstřelu a každý pracovní cyklus mechanismů je výstřel po výstřelu zdlouhavější. Pomalá rychlost střelby je velkou předností zbraně. Projevuje se kladně na přesnosti střelby a také vystřílení všech nábojů v zásobníku (32 nábojů) trvá dlouho. Hledí samopalu je otevřené, skládá se ze dvou plátků se zářezy - pevného pro střelbu do 100 m a sklopného pro střelbu do 200 m.

Muška na poměrně vysoké základně je chráněna prstencovitým chránítkem. Pažba samopalu je z umělé hmoty (bakelitu), pod hlavní je hliníková lišta a výstupek sloužící jako opěrka při střelbě z různých krytů, automobilu a pod.

V době druhé sv. války byly tyto samopaly často nazývané schmeisser, i když Schmeisser nebyl jejich konstruktérem. Prodělaly také řadu úprav. Např. masivní a nákladné tělo ( pouzdro závěru ) s podélnými, frézovanými drážkami bylo nahrazeno od roku 1940 hladkým a lisovaným, se čtyřmi podélnými výdutěmi, dávajícími příčnému průřezu těla místo kruhové, tvarovou formu (zajišťující lepší skluz závěru a odvádějící různé nečistoty od třecích ploch součástek). Objímka pro zásobník měla původně na boku otvory, pak byla hladká bez otvorů, a nakonec byla vyráběná s rovnoběžnými žebry. Různé modifikace měly i jiné drobné odlišnosti. Nejpodstatnějším rozdílem byla konstrukce pojistek. U různých modifikacích držadlo napínací páky buď nebylo možné přemístit (držadlo ve tvaru skoby), nebo šlo přemístit podél své osy (válcové s čepičkou). U držadla ve tvaru skoby bylo zajištění možné jen při nataženém závěru, a to umístěním držadla do zalomeného výřezu. Držadlo s čepičkou mohlo navíc blokovat závěr i v jeho přední poloze, a to velmi účinně: ani silné otřesy (k nimž mohlo dojít při dopadu výsadkářů na zem, nebo při seskocích z obrněných automobilů) nemohly závěr přemístit, a tím byla zajištěna nemožnost nechtěného výstřelu.

 

  

 

 zpracoval Zdeněk Beneš Kid

............................................................................................................................................................................................

 

MP 3008,varianta 1- NEUMINSTER

 

Koncem roku 1944 při zakládání jednotek Volkssturmu vznikl velký nedostatek ručních palných zbraní. Vzhledem ke zkušenostem výzbrojního úřadu a odhadu krátké a levné výroby bylo rozhodnuto o produkci vlastní kopie samopalu Sten Mk II. Z výzkumných zpráv konstruktéři znali nedostatky a slabiny původní konstrukce.

Byly to :
- příliš ostré hrany a výčnělky
- muška umístěná v rybinové drážce měla sklon ke stranovému posuvu
- hlaveň dotažená převlečnou maticí, což je vzhledem k možné vůli zdrojem nepřesností
- možnost neúplného dotažení převlečné matice
- horizontální levé uložení zásobníku podmiňuje střelce k držení zbraně právě za něj, zásobník je pak vznikajícími rázy uvolněn

Firma Mauser, která se ujala rekonstrukce, zjednodušila úchyt zásobníku a umístila jej kolmo k ose zbraně, objímku bodově přivařila k pouzdru závěru, které vyrobila z lacinější švové trubky, zápalník vysoustružila přímo v závěru. Beze změny bylo zachováno pouze spoušťové ústrojí. MP 3008 byl vyráběn celkem ve čtyřech variantách, lišících se pažbou nebo ramenní opěrkou a drobnostmi ve tvaru krytu spoušťového ústrojí, umístění napínací páky a maličkostmi na pouzdře závěru. Náš exemplář je typ první varianty. Má rámovou ramenní opěrku a byla ze všech variant nejhojněji vyráběná. Objímka hlavně je v pouzdře závěru bodově přivařena. Hlaveň je v něm začepována a má osm pravotočivých drážek. Natahovací páka je vpravo. Ojediněle jsou vyraženy výrobní kódy rne,tvw a nea. S určitostí můžeme určit pouze výrobce nea - Walter Steiner - Suhl. Nicméně kód rne se nachází s největší pravděpodobností na našem území - snad v Rýnovicích. Víme, že výroba MP 3008 byla do podniku Elektropraga v Rýnovicích nad Nisou zadána pravděpodobně v roce 1944. Jaké množství samopalů firma vyprodukovala, není známo.

Po válce zde však bylo nalezeno cca 2000 součástek samopalu Neumister. Po inventuře 6.8.1946 bylo z těchto součástek zkompletováno ve Zbrojovce Brno 1000 kusů samopalů MP 3008 pod označením Sten Gun N. Samopaly byly přezkoušeny a nastřeleny na vzdálenost 50 m a přijaty do výzbroje našich poválečných ozbrojených složek. Celkový počet vyrobených samopalů MP 3008 ve všech variantách není znám. Plánovaný měsíční počet 50 000 ks se nikdy nepodařilo dosáhnout, skutečný počet vyrobených kusů se pohyboval v tisících. Exemplář na snímku má číselné značení 609900. Ramenní kovová opěrka je zjevně dodělávaná, od původní se liší tvarem i použitým materiálem. Oproti originálu, který je profilovaný, má tento samopal opěrku z ploché pásoviny. Povrch je napaden důlkovou korozí. Kryt spoušťového ústrojí je také doděláván, tentokrát ale podle originálu a profesionálně. Zbraň je funkční, úřední znehodnocení sestává z ubroušeného zápalníku, uzavření hlavně vevařenou tyčovinou a závarem v nábojové komoře. Znehodnocení pochází z osmdesátých let, znemožňuje uvedení zbraně do plné funkčnosti a oproti současným znehodnocením nehyzdí vzhled zbraně a možnost její rozborky. Původ zbraně není znám, vzhledem k tomu, že ve VHÚ se nachází pouze pět exemplářů této zbraně, jedná se o sběratelskou raritku. Rádi v redakci uvítáme informaci o dalším exempláři tohoto typu v soukromé sbírce.

Hlavní technické údaje pro první verzi:
Celková délka: 800/490 mm
Délka hlavně : 199 mm
Hmotnost : 2,95 kg

POPIS FUNKCE

Zbraň je na pistolový náboj a je tedy použit nejjednodušší princip - neuzamčený závěr. Výstřelem vzniklý tlak v hlavni tlačí na čelo závěru. Závěr se otevírá, vytahuje a vyhazuje prázdnou nábojnici. Přitom stlačuje vratnou pružinu a podle varianty samopalu působí na spoušťové ústrojí. Je-li nastaven režim palby na jednotlivé rány, pohybující se závěr vzad svým výstupkem stlačí táhlo spouště - přerušovače. Tím je přerušen tlak na záchyt závěru, který se tahem pružiny vrací a zachytí závěr v odpalovací poloze. Po opětovném stisknutí spouště je závěr opět uvolněn. Při střelbě dávkou je táhlo spouště - přerušovač posunuto přeřazovačem na stranu mimo záběr závěru. Pouhým tlakem na spoušť prostřednictvím táhla regulujeme záchyt závěru, a tím i délku dávky. MP 3008 demontujeme stlačením opěrné desky vratné pružiny a následným stažením ramení opěrky. Opěrnou desku pootočíme o několik stupňů a vyjmeme ji. Po vytažení napínací páky v místě pojistného výřezu závěr a vratnou pružinu vysuneme. Opětná montáž probíhá v opačném pořadí. Všechny varianty MP 3008 byly upraveny na zásobník samopalu MP 40.

Zdeněk Beneš Kid

Poprvé publikováno na www. stránkách kpv ARMUS

 

............................................................................................................................................................................................

 

  

BRITSKÁ TYČKOVÁ ZÁPALNÁ PUMA 1,7 kg

Puma má tvar 54 cm dlouhé šestihranné tyče jejíž průměr činí asi 4,5 cm . Šestihranný tvar má tu přednost , že schránky  v kterých jsou pumy uložené  je plně využito . Pumy jsou tam uloženy plástvovitě .Pozorujeme-li průřez pumy, shledáme že na jedné straně tyče je těžká hlava, kdežto na opačném konci je vestavěno duté plechové těleso. Tímto způsobem je tyčka , jak se v letectví říká „ zatížená v hlavě „ a padá vzduchem svým těžkým dílem , tj. ocelovou hlavou napřed. Puma může tedy v této poloze prorazit střechou a jedním až dvěma normálními stropy. Nad ocelovou hlavou se nalézá střední díl , vlastní pumové těleso. Skládá se z elektronu, lehkého kovu který obsahuje především hořčík. Tento elektronový obal je pevně našroubován na čepu ocelové hlavy a po délce provrtán. Takto vzniklý otvor je vyplněn termitovou náloží. Na horním konci elektronového obalu , tam  kde začíná duté plechové těleso  je vestavěn zapalovač. Pod zapalovačem jsou postraní otvory jimiž uniká plyn. Tyto otvory se zprvu uzavíraly korkovými zátkami, později kovovými kloboučky.

Způsob shazování pumy

Ke shazování tyčkových zápalných pum používalo britské letectvo shazovací nádrže, které byly zavěšeny do pumové šachty letadla na místě obyčejné tříštivé pumy 110 kg. Tyto nádrže mohly být použity pro nejrůznější britské letecké pumy malých hmotností,  proto byly označovány „ Small-Bombs-Container 250 LB“ , to je shazovací nádrž pro malé pumy s celkovou váhou 250 liber, tj. 115 kg. Nádrž měla tvar čtvercové schránky která je dole otevřená a její vrchní strana je trochu oblá a opatřená závěsným okem. Vnitřek mohl být příčnou stěnou rozdělen na dva díly, nebo dvěma přepážkami na tři díly. K nasazení fosforových zápalných pum 14 kg je nádrž rozdělena na dva díly, z nichž do každého přijdou 4 takové pumy. Je li nádrž naložena tyčkovými zápalnými pumami , jsou zasazeny dvě přepážky Do každého z těchto tří dílů přišla schránka z bílého plechu se 30 tyčkovými zápalnými pumami. Schránky z bílého plechu jsou zasazeny otvory směrem dolů. Aby pumy nevypadly je pod ně položen otáčivý kovový držák , zapojený na elektrický zámek . Zapojením proudu se zámek otevře, držák sklapne a 30 tyčkových zápalných pum vypadne. Většinou je elektrické zařízení uzpůsobeno tak že jsou všechny tři držáky vypojeny současně, takže se všechny tři plechové schránky se svými 90 pumami vyprázdní najednou. V prvním roce války obsahovaly skřínky pouze 20 zápalných pum , avšak použitím větších skřínek na 30 pum a malou změnou na shazovací nádrži mohl být obsah zvýšen ze 60 na 90 tyčkových zápalných pum. Nyní by se dalo vlastně předpokládat že když se všechny tři držáky uvolní současně, pumy dopadnou dosti těsně na úzkém cílovém prostoru. Není tomu ale tak, neboť vyprázdnění skřínky, jejíž prostor pumy zaplňují, díky svému šestihrannému tvaru plástovitě , trvá nejméně jednu vteřinu. Během této vteřiny urazí letadlo při průměrné rychlosti 300 – 400 km/h dráhu nejméně 120 – 150 metrů. Současně vzniká tím , že se puma několikrát převrátí než se stabilizuje, určitý postranní rozptyl od 30 do 75 metrů. Při útocích z menších výšek se tento stranový rozptyl snižuje, kdežto podélný zůstává téměř beze změny.

 

Činnost v tyčkové letecké pumě při pádu a dopadu .

Pokud je puma ještě ve shazovací skřínce, je zajišťovací kolíček vyčnívající z hlavy zapalovače tlačen sousední pumou dovnitř. Tímto upevňuje nárazový čep tak že se nemůže pohybovat. Vypouštěcí skřínkou může být volně pohybováno aniž je zapalovač uveden do činnosti.  Jištění je bezpečné i v případě havárie letounu. Po svržení pumy, tj. když sousední puma již není na svém místě, vyskočí zajišťovací kolík ven a nárazový čep se může volně pohybovat dopředu. Po dobu letu – pádu pumy je však tlakovou pružinou držen v zajištěné poloze. Po nárazu pumy na překážku je uvolněn pomocí gravitační odstředivé síly dopředu. Nejprve stlačí odstupné pero, potom svou setrvačností ohne čtyři dovnitř vyčnívající příčné plíšky a svým hrotem natrhne zápalný klobouček. Ten se s lehkým třeskem zapálí a vznikne několik centimetrů dlouhý plamen. Plamen narazí v dutém prostoru pod zapalovačem na kus zápalného papíru a zapálí jej. Tímto zapálením se vznítí termitová vložka která se skládá z 13 termitových pilulek. Nad termitovou vložkou je vsazena tzv. zápalná nálož ze zvlášť citlivého materiálu, která plamen zápalného papíru ještě více posílí. Termit, směs aluminiového prášku a kysličníku železitého má tu vlastnost že při hoření vytváří značný žár dosahující teploty až 2000 st. C. K hoření není třeba přístupu vzduchu protože plamen je okysličován kysličníkem železitým. Uvnitř tyčkové pumy je asi 230gr. termitu. Velkým žárem se tak roztaví  elektronový obal, který shoří jasným bílým plamenem. Elektronové těleso se při hoření rozlije v tak zvanou „ škvárovou placku“ která se během 10ti minut rozteče a shoří. Je jasné, že pokud se tato placka roztéká na hořlavých předmětech, zapálí je. Placka má na rozdíl od pumy fosforové vysokou „ výhřevnou „ teplotu. Jednotlivé termitové směsi se snadno rozstřikují, takže tekuté elektronové části postřikují okruh až několika metrů.

 

Zdokonalení tyčkové zápalné pumy od srpna 1940

Od srpna 1940 byl mechanismus tyčkové pumy vylepšen tak , aby mohly být zastrašovány německé domobranecké oddíly, které měly na starost likvidaci hořících pum a hašení požárů. Nejjednodušším prostředkem se ukázal silný výbuch při manipulaci s pumou. U části pum byly proto odebrány tři spodní pilule termitu které seděly bezprostředně nad ocelovou hlavou a na jejich místo byla namontována malá nábojnice s 12gr. střelného prachu. Po dopadu takto upravené pumy , zhruba po 2-3 minutách , které mohly odpovídat době, kdy k pumě doběhnou svépomocné požární hlídky se termitová nálož prohořela až k nábojnici a odpálila svým žárem náložku střelného prachu. Dvanáct gramů střelného prachu již vydalo dosti silný výbuch. Pro srovnání , puškový vojenský náboj obsahoval cca 3 gramy prachu.  Tento výbuch však přesto působil na domobranecké síly hlavně psychologickým účinkem, neboť ranivé účinky byly dosti nepatrné. Elektronový plášť byl v době výbuchu již polo tekutý, takže výbuchem bylo do okolí vrženo jen velmi malé množství s malou průraznou silou, často nepostačující ani na proražení oděvu. Tato trhací nálož nebyla vestavěna do všech pum , to proto, aby svépomocné síly byly ponechány ve stálé nejistotě . Od května 1942 Britové provedli na pumách další zlepšení , kdy byla ocelová hlava provrtána a do takto vzniklého otvoru bylo vestavěno 15 gramů třaskaviny, která po výbuchu hlavici roztrhala na ocelové střepiny. Takto upravená puma již mohla i těžce zranit hasící dobrovolníky. Na vyobrazení je zřejmé, že pod třaskavou náloží je uložena zápalná kapsle nad kterou je umístěna  plstěná destička a závěrka ( kotouč) z lepenky. Mimo to jsou na místech nejspodnějších termitových pilulek tzv. „ zpožďující pilulky“. Počtem těchto pilulek tak bylo možné řídit dobu od dopadu pumy až k výbuchu třaskavé nálože. Hořící termitová vložka tedy zapálila zpožďující pilulky, potom prohořel lepenkový kotouč a plstěná destička. Plamen dosáhl kousku zápalné šňůry vyčnívající z kapsle a zapálil jí. Výbuch zápalné kapsle způsobil explozi vlastní trhavé nálože zhruba 3-5 minut po dopadu pumy.

V létě 1942 byla citlivost pumového zapalovače ještě zvýšena. Zároveň také došlo k jeho zmenšení pro ušetření aluminia. U tohoto novějšího typu zapalovače chybí odstupové péro, jakož i kruh se čtyřmi příčnými plíšky. Nárazový čep je zde držen v zadní poloze prostě pomocí kříže ze slabého plechu. Jakmile pojistný kolíček po shození pumy vystoupí ven, je nárazový čep držen v zadní poloze již jen 4 plechovými raménky. Při dopadu se raménka ohnou a nárazový čep může vyrazit vpřed a protrhnout zapalovací klobouček. Nevybuchlé pumy se tak staly velmi nebezpečnými. Při špatném dopadu se raménka sice ohnula, ale ne natolik aby volně prošel nárazový čep. Nebylo zde již odstupné pero, které udržovalo nárazový čep v bezpečné vzdálenosti od zapalovacího kloboučku. Často potom stačil další náraz, pád z pouhých 30ti cm nebo hrubá manipulace s nevybuchlou pumou a čep se uvolnil a pumu zapálil. U starého typu zapalovače bylo snadné u selhané pumy vyšroubovat hlavičku zapalovače a pumu tak zneškodnit. U nového provedení jsou ale části zapalovače přinýtovány, takže je nelze uvolnit bez odborných nástrojů. Další nebezpečí pro hasící čety skrývala rychle uhašená puma s třaskavou náloží, která se také mohla odpálit po neopatrné manipulaci .

 

 

 

 

 

Nákresy z dobové příručky.

 

Na spodních fotografiích puma nalezená s několika dalšími kusy v lesíku u Záluží u Mostu. Puma byla nevyhořelá , zapalovač neporušený, tak jako by puma nebyla nikdy shozena. Pocházela ze sestřeleného letadla ? Nyní puma inertní !!!!

 

 

 

dobře viditelní detail výrobní značky

 

 

zde sejmutý plechový stabilizační nástavec

 

ocelová " zátěžová" hlavice pumy

 

ještě jeden detail výrobní značky

 

vyjmutý zapalovač nemá zohýbaný pojistný 4ramenný kříž držící úderník , puma tedy nedopadla , bezpečnostní kolík na sraně normálně vyčnívá z tělesa pumy a zasunutý při přepravě v kontejneru blokuje úderník pumy. 

 

Zdeněk Beneš Kid

Zdroj : Nepřítel vrhá zápalné pumy , vydalo Presidium des Reichsluftschutzbundes 1944, Hauptman Walter Reichmund .

Vlastní výzkum

.............................................................................................................................................................................................

 

  Článek  pochází z publikace „ Nepřítel vrhá zápalné pumy“ vydané v roce 1944 PRESIDIEM DES REICHSLUFTSCHUTZBUNDES

Text není nijak upravován.

 

Britská 14 kg fosforová zápalná puma

Muničně technický vývoj

Hauptman (W) Walter Reichmund, Reichsluftfahrministerium

 

O britské fosforové zápalné pumě jsou rozšířeny mezi obyvatelstvem částečně nesmyslné pověsti. Jsme přede vším nakloněni pohlížeti na tuto pumu jako na něco úplně nového ve válečné historii nebo ji vůbec pokládati za nový vynález. Prozkoumání jejího vývoje nám však ukazuje, že to byly zvláštní důvody, které přiměly nepřítele ke stavbě této pumy. Abychom porozumněli technickým jednotlivostem. nahlédneme do dějin jejího vývoje. Na začátku této války měli Angličané jen tyčové zápalné pumy a zápalné pumy 12 ½ kg z kterých bylo do zadu vymršťováno 7 elektronthermitových zápalných kotoučů. Když Německo zvítězilo nad Francií a evropské zdroje lehkých kovů byly Angličanům nedostupné, nutně potřebovali Angličané zbývající lehký kov na stavbu letadel. Byli proto nuceni zhotoviti zápalné pumy.  na které by nepotřebovali svých zásob lehkých kovů. Každá tyčková puma obsahuje totiž 0,6 kg lehkého kovu.

Pumy z první světové války byly vzorem

V první světové válce bylo jako zápalných pum používáno nejprve sudů naplněných benzínem, olejem, dehtem a podobně. Ale všechny tyto zápalné kapaliny měly ten nedostatek, že když se po dopadu rozstříkly shořely již po několika minutách ,  často jen za příznaků praskotu aniž zasažené cíle byly do té míry rozžhaveny aby se mohl vyvinout skutečný požár. Angličané měli pro umělé zamlžování krajiny různé druhy pum, které se skládaly z válcovitého obalu.  jehož tekutý obsah byl z něho vystřelen jako z krátkého moždíře a rozstříkán po krajině. Těchto pum použili Angličané roku 1940 pro nedostatek aluminia a plnili je hořlavou kapalinou. K tomuto účelu bylo nejprve používáno benzínu, petroleje a zbytků těžkých olejů. Aby se zamezilo rychlé shoření hořlavé tekutiny, byl vnitřek pumy naplněn ještě hadry. Tyto benzolem a petrolejem nasycené hadry měly být vymršťovány v hořícím stavu. Tím se stalo, že při prvním použití těchto pum britskou leteckou zbraní roku 1940 našli udivení občané příštího rána v lese stopy pumových dopadů, zatím co na okolních stromech visely olejem nasáklé hadry, staré ponožky a různé jiné textilní odpady. Tato puma byla shazována ještě několikráte, poté se však Britové dali jinou cestou. Přemýšleli o prostředcích, které by se, přimíšeny k zápalné hmotě při přístupu vzduchu samy vznítily.

 

Od „Molotovova koktailu“ až k fosforovým plechovkám    

Tyto zápalné prostředky byly mezi tím již v užívání jako tak zvané Molotovovi koktejly v boji proti pancéřovým vozům. Jsou to láhve naplněné benzolem, benzínem a zvláštním zapalovacím prostředkem,  jež byly vrhány proti pancéřovým vozům a po roztříštění se samy od sebe vznítily.Nedomnívejme se však, že zápalná hmota, která byla přimíšena do této tekutiny byla vynalezena Angličany nebo Sověty. Byla popsána již před polovicí minulého století chemikem jménem Berzelius, který roztavil dohromady fosfor a síru a zjistil, že tato směs zhotovená z obou pevných součástí zůstává tekutá ještě hluboko pod bodem mrazu a zapaluje se sama při přístupu vzduchu. Tato zápalná tekutina mající vzhled rozpuštěného másla je jedovatá. Při tom nutno míti na zřeteli že za normálních okolností kapalina shoří a sama od sebe se stává neúčinnou. Ale přes to se může státi,  že části zápalné hmoty které se nevznítí a rozstříknou na pole a louky způsobí otravu u zvířat. Aby dosáhli hustějšího benzínu nebo benzolu , aby tak rychle nezpánovatěl, nýbrž shořel pomaleji, přidali Angličané k zápalné tekutině ještě gumu ( surový kaučuk ). Tím byla získána ztuha tekoucí, vláknovitě se táhnoucí hmota jaké se používá jako tekoucí gumy na spravování duší jízdních kol. Se zřetelem na Molotovovův kokteil měly být tedy skleněné láhve naplněny tímto roztokem gumy a měly se přidáním zápalné kapaliny, roztoku fosforu a síry při dopadu vznítiti.  Avšak přeprava skleněných láhví letadly působí jisté obtíže, protože při nakládání na rolovací ploše, ostřelováním protiletadlovým dělostřelectvem, otřesy při startu a podobně mohou být lehce rozbity a zapáliti vlastní letadlo. Ale tato otázka se rozřešila sama sebou. Gumový roztok je totiž v Anglii dodáván velkoobchodům ve čtyřhraných plechovkách. Proto nebylo nic jednoduššího než přidati do plechovek ještě trochu zápalné kapaliny a schazovati je z letadel. Při dopadu se velmi lehce roztříští tenký konzervový plech ze kterého byly zhotoveny. V obchodě používané plechovky byly proto opatřeny toliko plechovými pásky a jednotným článkem a byly zavěšeny na místo, kde dříve visely shazovací nádrže s tyčkovými zápalnými pumami. Po rozbití stěn plechovky se rozstříkne zápalná hmota 10 – 15 m daleko a nalepí se na zdi, stropy a podlahy, kde následkem svého obsahu benzínu a benzolu shoří za silného tvoření čoudu a za vzniku bílé fosforové mlhy. Při dopadu na volné prostranství mohou být postříkány i zdi. Rozstříknuté husté placky mohou být lehce uhašeny pískem nebo vodou z ruční protiletecké stříkačky. Potáhnou se při tom tenkým povlakem, který zamezuje přístup vzduchu k zápalné hmotě, jež je ještě obsažena uvnitř placky. Porušením tohoto povlaku, třeba dotykem nebo protržením při dalším zaschnutí, se dostane vzduch znovu k zápalné hmotě a placka počne opět hořeti. Musí býti proto placky po uhašení ohně pečlivě odškrábány a zničeny.

Od polovice 1942 již žádné fosforové plechovky!

Bylo to vůbec jen nouzové řešení až do zhotovení vlastní zápalné pumy. Třebaže je ještě často hlášeno svržení plechovek, zjistilo se přezkoumáním všech případů, že rozmačkané, červeně natřené plechové svodidlo 14 kg fosforové pumy bylo mylně považováno za zbytky plechovky.

 

 

14 kg fosforová zápalná puma

Co bylo nyní snažšího než novou zápalnou hmotou používanou v plechovkách naplniti pumy, které byly na podzim roku 1940 plněny zápalnou tekutinou a olejem nasáklými hadry? To se stalo koncem roku 1941. Po zkušebním zasazení různých pum shazuje nepřítel od polovice roku 1942 14 kg fosforovou pumu se 3-4 litry obsahu. Puma pracuje podle zásady vyrážecí. Skládá se hlavně z válcovité ocelové roury, na jejímž předním konci je zapalovač s náloží střelného prachu. Vzadu je roura uzavřena dnem, které je slabým nýtovým švem volně přinýtováno. Uprostřed tohoto dna je šroub pro plnění. Plnicí otvor má také vnější závit, na který se po naplnění našroubuje čtyřdílné svodidlo ze slabého plechu. Celá puma má tmavočervený nátěr, který je přerušen dvěma světločervenými kruhy. Puma může proraziti i několik obyčejných pater. Při nárazu propíchne čep zápalný klobouček, jehož plamen způsobí výbuch nálože prachu. Tím vzniklý tlak plynů roztrhne asi 1 mm silný ocelový obal zapalovače, který trčí dovnitř pumy. Fosfor, který obklopuje v hlavě pumy tento ocelový obal, je jemně rozprášen tlakem plynů a vtlačen do zápalné hmoty, která se skládá ze 3 – 4 litrů benzolu zhuštěného přidáním pryskyřice. Tlak plynů způsobený shořením střelného prachu tlačí pak celý sloup tekutiny před sebou do zadu. Protože je dno jen velmi lehce přinýtováno, utrhne se a vymrští zápalnou hmotu jako dělovou kouli. Protože zápalná hmota je vymršťována hlavně dozadu a vymršťovací postup trvá určitou dobu, rozdělí se část zápalné hmoty do různých proražených poschodí postižené budovy. Protože plamen střelného prachu zapálí zápalnou hmotu, létají fosforové placky za tvoření silného dýmu hořící ven. Venku může hořící placka letět až 50m vysoko a 30-50m daleko, takže často vzniká mylný dojem, že zápalná hmota byla vymrštěna z letadla. Také nevybuchlé zápalné pumy mohou ještě i po několika hodinách vybuchnouti. Je proto nutné prohledati budovy a přilehlé okolí. Byla-li nalezena takováto nevybuchlá puma, musí být ihned zpravena nejbližší policejní stanice a ta se postará o zajištění odbornými silami. V nejnovější době používají Britové místo gumy jako bobtnacího prostředku umělé pryskyřice a místo benzínu jako zápalné tekutiny benzolu.  

 

  

 

 

 

 

 Zdeněk Beneš Kid

 

..............................................................................................................................................................................................

 

 

  

Ruský pěchotní střelecký štít

Tento štít používala pěchota Ruské imperiální armády v I.sv. válce . Štít měl lehce vyhnuté okraje směrem ven pro lepší odrážení střel protivníka a malou střílnu uzavíratelnou posuvným krytem . Byl přenosný , opěrná sklopná nožička umožňovala jeho použítí v nejrůznějším terénu , nebo na předprsních zákopů . Tento exemplář je originál . Rozměry jsou 50 x 36 cm a síla ( tloušťka ) štítu je 4,5 – 5 mm .  Je to vcelku raritní kus, tyto štíty nebyly v použití na frontách zdaleka běžnou záležitostí .

 

 

 

 

 

Zdeněk Beneš Kid

...........................................................................................................................................................................................  

73mm Propagandagranate 41 - PrGs-41
Byla využívána za války jako propagandistická zbraň pro dopravu letáků. Propagandagranate 41 (Propagandageschoss) byla jednoduchá, rotací stabilizovaná  raketa . Osahovala  asi 0.2kg letáků. Po vystřelení se aktivoval motor rakety a po vypršení nastaveného času malá nálož vystřelila pouzdro s nákladem. Po otevření pouzdra se letáky uvolnily . Pouzdro bylo uzavřené volnou aerodynamickou hlavicí  která mohla být z různého materiálu – bakelit, dřevo , ale i sklo . Při pohledu na dno rakety je možné vidět uprostřed elektrický zápalník , vnitřní kruh se 7 hnacími a vnější kruh se 7 rotačními tryskami .
Tech. data:
Ráže: 73mm
Délka: 409mm
Váha: 3.24kg
Váha pohonné směsi: 0.48kg
Váha nákladu(letáků): 0.23kg

 

PrGs 41 - různé hlavice

 

  

 

Odpalovací zařízení pro PrGs-41

 

 

 

Raketa nalezená v oblasti bojů o Dukelský průsmyk na výchdním Slovensku. Na dolním snímku dobře

znatelné hnací i rotační trysky a zápalník

  

Německá propagační letáky pro sovětské vojáky

 

  

 

Použití rakety

 

Zdeněk Beneš Kid

 

 

 .................................................................................................................................................................................

 

Německá PL raketa 7,3 cm R.Spr.Gr.4609 do raketometu Fohn-Gerat

 

Německé označení : 7,3 cm Fohn-Gerat

Ráže: 73 mm

Délka hlavně vypouštěcího zařízení :787 mm

Počet hlavní. 35 u stacionárního zařízení, 28 u pojízdného

Náměr: -10  až +90 stupňů

Odměr: 360stupňů

Počáteční rychlost: 360m/s

Váha střely: 3,25 kg

Konstrukce: Waffenprufstelle der Luftwafe, Tarnewitz

Raketomet

Pozemní adaptace na letecké rakety proti nízko letícím cílům. Zařazen do služby koncem roku 1944, ale vyprodukováno malé množství. Vyráběny dvě verze pro pevná postavení a mobilní, montovaná na podvozek Flak 18 ráže 3,7 cm. Palba vedena salvou, není potvrzen žádný sestřel, i když  jiné prameny uvádí že salvou několika tisíc raket byly při vojskových zkouškách sestřeleny tři nízko letící cíle. Každopádně výsledkem bylo totální selhání tohoto systému jako zbraně PLO

Tento raketomet, ovšem na kratší verzi raket R4M byl hlavní zbraní na proudovém letounu Bachen Ba 349. Jako PL zbraň byl použit proti bombardovacím svazům spojenců. V přídi letounu byl instalován svazek 24 raketnic. V boji mělo dojít k odpalu všech raket najednou, nelze však vyloučit že technici instalovali do letounu zařízení které umožňovalo odpálit nejprve jednu a při druhém náletu druhou polovinu raket.

 

  

  

Bachen Ba 349

 

 

 

 

Raketa  Mimořádně nepříznivá situace byla se zkoušením raket. Šlo o nový druh bojové techniky, zkušeben bylo málo a s jejich zřizováním nebyly zkušenosti, přístrojové vybavení bylo primitivní.

Rakety se vyvíjely mimo jiné v Závodě č. VII. Brno – Cejl a zkoušky probíhaly ve Vyškovském vojenském prostoru ( zřízen zákonem č.63/1935 Sb.). Za války byl prostor vyškovské střelnice zvětšen na dvojnásobnou rozlohu ( 320 km2) vyklizením 33 obcí a přesídlením 19 300 českých obyvatel.

 

Raketa Fohn R.Spr.Gr.4609 spalovala tuhé palivo, byla kratší a pomalejší nežli palubní raketa 5,5 cm R4M. Její délka byla 330 mm, měla však větší ráži ( 73 mm) a váhu (3,2 kg, nálož 0,28 kg ). Rychlost letu byla oproti R4M menší - 360m/s .Stabilizace byla zajištěna rotací pomocí šikmých trysek ve dně.

 

  

 

Pokusné rakety s různou náplní . 

 

    

 Zobrazený exemplář  rakety Föhn  R.Spr.Gr. 4609 je zkušební s inertní náplní a se slepým  zapalovačem a byl nalezen v prostoru Vyškovské zkušební střelnice